Úvod do velkoformátové fotografie

Nejdříve tedy, v čem ta velkoformátová fotografie vlatně spočívá? Samozřejmě ve formátu filmu a jeho velikosti, mluvíme o ní přibližně od velikosti negativu 4x5” nebo 9x12cm, přičemž vrchní hranice není nijak omezena. Pár fanatiků dnes fotografuje třeba na rentgenové filmy o metrové šířce. Pokud někdo považujete takové počínání za pošetilost, věřte mi, že pošetilé není.

S větší plochou negativu totiž v kombinaci s dobrým objektivem narůstá i rozlišení výsledného snímku a pomocí kontaktní kopie (film se nezakládá do zvětšovacího přístroje, ale je pokládán přímo na fotografický papír) je možné vyzískat positivy, které i přes svůj velký rozměr stále svým rozlišením překonají rozlišovací schopnost oka. Vulgárně řečeno jsou neuvěřitelně ostré.

Další výhodou velkoformátových kamer je také možnost jejich pohybů, tedy možnosti nastavení jak roviny objektivu tak také filmu do takřka jekéhokoliv úhlu, nebo vzájemného posuvu. Práce s hloubkou ostrosti a perspektivou je tak mnohem volnější a preciznější než u mnoha současných přístrojů. I proto jsou podobné kamery dodnes používány mnoha reklamními, produktovými a výtvarnými fotografy.

Toyo 

Toyo byl a dodnes je pojem, neboť to jsou jedny z velmi mála velkoformátových kamer s plnými pohyby obou standard, které šlo jednoduše vzít s sebou do terénu. V jejich řadě Field se podařilo minimalizovat hmotnost použitých materiálů a zjednodušit konstrukci natolik, že výsledné zařízení nebylo příliš těžké a k jeho transportu nebyl potřeba obrovský kufr.

Cambo 

Cambo patří pro svou relativní dostupnost a jednoduchosti používání mezi dodnes vyhledáváné velkoformátové kamery, sám jsem měl tu čest a fotografovat s ním byla jedna radost.

Sinar 

Sinar patřil a patří dodnes mezi výrobce s nejpřesnějšími přístroji, jejich řada P (precision) disponovala jemnými převody pro pohyb standard a práce s nimi tak dělala radost všem profesionálním fotografům s velkou náročností na zcela exaktní nastavení. Pro svou robustnost ale nebyly vhodné pro použití v terénu. V pozdějších letech přešel Sinar i na výrobu středoformátových stěn a od nich odvilých technických kamer. Dnes značka patří pod koncern Leica.

Linhof 

Řada Technika je dodnes světově známa, jednalo se o kompaktní složitelné velkoformáty bez pohybu zadní standardny, které bylo možné poskládat do samotného těla aparátu. Jednalo se sice o neplnohodnotné velkoformáty, ale pro svou kompaktnost ve složeném stavu velmi oblíbené.

Gibellini 

Gibellini cameras je velmi výjimečný výrobce, jedná se totiž o relativně mladou společnost, která se veze na nové vlně obliby velkého formátu. Zatímco mnoho výrobců produkci ukončilo, Gibellini dnes patří mezi jednoho z nejluxusnějších dodavatelů těchto aparátů. S tím, že musí obsluhovat moderní trh, produkuje i aparáty čistě na zakázku. Chcete-li si tedy nechat vyrobit kameru formátu 10x16” s karbonovou kostrou a starorůžovým finišem slitinových částí, v Gibellini vám nikdy neřeknou ne.

Všechny velkoformátové společnosti se dnes soustředí i na produkci kamer pro digitální stěny. Kompaktních kamer velkoformátové konstrukce ale menších rozměrů. Pro jejich užití je ale potřeba digitálních stěn bez mikročoček, aby nebylo potřeba držet kolmici světla na snímač. Naštěstí se stále takové stěny dají nalézt. V našm portfoliu například Mamiya Leaf.