Základy videa: Zrychlování a zpomalování času (timelaps, hyperlaps a slowmotion)

Než se vrhneme na konkrétní postupy a rady, je vhodné říci si něco o tom, jak vlastně technicky tyto metody ve videu fungují. Ve videu je důležitá snímkovací frekvence, tzv. framerate. Nejběžněji se setkáte s frekvencí 24, 25 nebo 30 snímků za vteřinu a případně jejich násobky. Nebudeme zde sáhodlouze zasahovat do historie filmu a televizního vysílání ani fyziologie lidského oka, ale jen si ve zkratce řekněme, že tyto frekvence jsou nejnižší možné pro to, aby nám záběr přišel ještě jako plynulé video a ne série po sobě jdoucích fotek. 3 různé hodnoty pak odpovídají různým standardům vytvořeným různě po světě, pro jednoduchost výpočtů se budeme dále držet hodnoty 25 snímků za vteřinu.

A metody, jimiž můžeme ve videu kreativně pracovat s časem, využívají snímků, které nejsou běžně lidským okem pozorovatelné. V případě timelapsů a hyperlapsů je zachycen dlouhý časový úsek do pár vteřin. Tyto časosběrné sestřihy nám tak dokáží ve chvilce ukázat měnící se počasí, plynoucí mraky, vody nebo hvězdy, nebo třeba růst sazenic rostlin v přírodopisných dokumentech. Druhou variantou je naopak zpomalení záběrů formou slowmotion, kde díky vysoké snímkovací frekvenci pořízeného videa dokážeme například akční záběry výrazně zpomalit a můžeme tak divákovi ukázat detailní pohled do jinak nepostřehnutelných okamžiků.

Bezzrcadlovka Nikon na stativu Manfrotto

Timelapse

Timelapse, neboli česky také časosběr, je nejběžnější metoda, se kterou jste se jistě již někdy setkali. Zjednodušeně se jedná o video, které zachycuje zrychlenou realitu, která je příliš pomalá na to, abychom ji natáčeli běžným způsobem. 

Nejsnazším způsobem, jak takovéhoto efektu docílit, je vzít nahrané video a jednoduše nastavit v editoru rychlost přehrávání na vyšší hodnotu, např. dvacetipětinásobek. S tím se ovšem pojí hned několik komplikací. Kromě toho, že jste zbytečně nahráli dlouhé video, které zabralo mnoho místa na kartě a případně i na disku počítače, tak se i u mnoha fotoaparátů setkáte s  problémem, že je nahrávání omezeno na 30 minut. To nevadí, pokud chcete rozpohybovat oblaka, nebo zrychlit chodce na ulici, k natočení pomalých jevů to však stačit nebude.

Proto je lepší pořídit sérii fotografií, z nichž následně video vytvoříte. Ve spoustě fotoaparátů najdete funkci pro časosběrné snímání vestavěnou, v případě že jí váš přístroj nedisponuje, lze se vybavit programovatelnou dálkovou spouští. Řekněme tedy, že chcete zaznamenat rychle plynoucí oblohu a vytvořit 10 vteřinový záznam. Pokud si vybereme, že budeme chtít udělat 1 snímek každou vteřinu, budeme na 1 vteřinu videa potřebovat 25 snímků a na celý záznam pak 250 snímků (tedy více než 4 minuty). Tím jste nejenom ušetřili mnoho místa, ale pokud bylo nastaveno ukládání do RAWu, pak máte možnost fotky i podstatně více upravit - ideálně pomocí hromadné úpravy ve vašem preferovaném editoru, aby byla stejná míra úprav u všech snímků.

Přes editor se ale musíme vrátit na začátek. Jak si správně nastavit fotoaparát? Ideální je samozřejmě manuální režim, díky čemuž budeme mít všechny fotky stejně exponované a nebude se nám měnit v závislosti na změně světelných podmínek. Výjimkou mohou být časosběry, ve kterých nám přechází krajina ze světla do tmy během soumraku nebo obráceně během východu slunce. Tady můžete využít prioritu clony, díky čemuž bude i na fotkách ve tmě více informací. Dejte si však pozor na rychle se pohybující objekty v dané scenérii, neboť změna rychlosti závěrky by mohla být kvůli tomu na výsledku poznat. 

Pro kvalitní timelapse je potřeba, aby byl fotoaparát během snímání nehybný. Proto je vhodné ho umístit na pevný stativ, kde nebude docházet k nežádoucímu chvění. Pokud byste chtěli do videa vnést trochu dynamiky, můžete se vybavit i slidery nebo motorizovanými hlavami, které mohou fotoaparátem pomalu posouvat nebo otáčet. Zároveň pokud již vlastníte stabilizátor, je možné, že je podobnou funkcí také vybaven. Mnohdy jde i naprogramovat pohyb po více osách, který poté fotoaparát absolvuje.

Kompaktní fotoaparát Nikon na stativu Manfrotto

Hyperlapse

Podobnou metodou jako timelapse je i hyperlapse. Jedná se o techniku, při které fotoaparát provádí významnější pohyb, takže ve výsledném videu vidíme například průchod uličkami měst, lesními cestami nebo jakoukoliv jinou krajinou. Proces je v podstatě totožný jako u timelapsů, jen se s fotoaparátem musíte posunovat. Opět je vhodné využít stativ s konstantní výškou, nebo můžete využít této funkce u mnoha stabilizátorů. Skvělým pomocníkem pro hyperlapsy jsou i drony, které mají dnes tuto možnost často integrovanou.

Slowmotion

Slowmotion se od předchozích technik výrazně odlišuje. Umožňuje nám nahlédnout do běžně nepostřehnutelných momentů. Je potřeba nahrát video, které má vyšší snímkovací frekvenci než jak ho chcete nakonec prezentovat. Chcete-li tedy výsledné video mít ve 25 snímcích za vteřinu a video má být 4× zpomalené, je potřeba nahrávat ve 100 snímcích za vteřinu. To je u běžně dostupných fotoaparátů většinou maximální možné zpomalení, ačkoliv výjimečně se setkáme i s vyšším, např. u některých akčních kamer. 

Zároveň některé moderní přístroje vám dovolí nahrát rovnou zpomalené video, které již není potřeba zpomalovat v editoru, což vám ušetří pár chvil při střihu. 

Pár tipů na závěr

Ať už se budete chtít pustit do kterékoliv z této metod, zkontrolujte si, jaké funkce má váš fotoaparát nebo ten, který si máte v plánu pořídit. Může vám to zjednodušit práci a výběr příslušenství.

Nastavení správného času závěrky může být trochu komplikovanější. Je proto vhodné si zkusit s časem trochu pohrát a najít si ideální hodnotu. Obvykle je dobré, nastavit o něco delší závěrku, aby byl pohyb (zvláště v případě hyperlapsů) rozmazaný a pohybující se objekty vypadaly více dynamicky. Pokud budete záběry pořizovat během jasného dne, může vám přijít vhod použití ND filtrů, díky nimž tyto časy půjdou použít.
Všechny zmíněné metody jsou ideální pro doplnění vašich videí z cest nebo pro dokumentování vašeho života.