Digitální videokamery

Princip digitálních videokamer

Digitální videokamery zaznamenávají pohyb a zvuk a vytvářejí výsledné video. Dnešní videokamery využívají k záznamu primárně CMOS senzor a tuto informaci následně převádí na digitální signál. Počet pixelů snímače určuje rozlišení videokamery, zatímcovi velikost ovlivňuje kvalitu videa a do jisté míry také vlastnosti jako dynamický rozsah a vykreslení detailů, nebo výstup při slabém osvětlení. Sledovat záznam během natáčení umožňují digitální hledáčky a LCD obrazovky. Zaznamenaná data se pak ukládají na záznamové médium, nejčastěji se jedná o SD kartu.

Rozlišení videa

Jedním z nejdůležitějších parametrů při výběru videokamery by beze sporu mělo být její výstupní rozlišení. Běžně se setkáváme s rozlišením 1080p/Full HD, 4K nebo dokonce 6K u nejnovějších kamer. Je však potřeba si uvědomit, k jakému účelu bude konečné video použito. Pro „domácí“ použití si opravdu vystačíte s rozlišením 1080p HD, ale natáčení ve 4K má určité výhody. Poskytuje větší flexibilitu během procesu úprav, dává vám možnost oříznutí, ale soubory bývají mnohem větší, a tak vyžadují více úložiště, výkonnější počítač a editační software. Mimo jiné je třeba vědět, zda máte určitý formát kde přehrát. Pokud například vlastníte notebook nebo televizi bez podpory 4K, koupě kamery s tímto rozlišením může být zbytečně velká investice.

Formát snímače

Jádrem každé videokamery je snímač, který zaznamenává světlo dopadající na čočku a následně ho převádí na výsledný digitální obraz. V drtivé většině dnešních videokamer nalezneme snímač typu CMOS, které dále dělíme podle velikosti. Do určité míry můžeme říct, že větší snímač je lepší, obvykle si lépe poradí se záznamem při slabém osvětlení a prací s hloubkou ostrosti. Dnes se nejčastěji setkáváme s velikostmi 1/2,5, 1/2,3, 1" (CX) a FX/35 mm.

Stabilizace snímače

Na rozdíl od fotoaparátů s výměnnými objektivy, kdy v případě absence stabilizace snímače stačí dokoupit stabilizovaný objektiv, jsme u videokamer plně závislí na stabilizovaném snímači. Ano, existují podpůrná příslušenství pro eliminaci otřesů při natáčení z ruky, jako jsou stativy, monopody, nebo gimbaly, avšak tím se naše sestava výrazně pronese, navíc ne vždy situace umožňuje jejich použití.

U videokamer se můžeme setkat se dvěma typy stabilizace, a to optickou a elektronickou.

Elektronická stabilizace využívá softwarové řešení a výpočty pohybu v reálném čase. Tento způsob stabilizace však provede výřez obrazu a vyplní jej do požadovaného rozlišení, prakticky dojde k digitálnímu zvětšení obrazu. Výsledkem tak může být zhoršená kvalita u obrazu a to zejména u kamer s nižším rozlišením.

Optická stabilizace vyvažuje pohyb fyzickým posouváním částí čočky uvnitř kamery. Tento typ stabilizace je mnohem lepší, jelikož nedochází k žádné degradaci obrazu.

Světelnost a zoom objektivu

Stejně jako u stabilizace, i zoom dělíme na dva typy –⁠ optický a elektronický. I v tomto případě je volba optického zoomu lepší. Optický zoom vám dovolí přiblížit vzdálené objekty při natáčení, aniž byste museli obětovat kvalitu videa. Elektronický zoom, se kterým se setkáme převážně u levnějších kamer, je zvětšován „uměle“ za pomocí softwaru, čímž dochází ke zhoršení kvality a výsledný obraz bude zrnitý a neostrý. Jedná se o stejný princip jako v případě přiblížení fotografie na monitoru. Světelnost zoomu ovlivňuje schopnost kamery pracovat se světlem. Čím menší clonové číslo objektiv má, tím je clona otevřenější, což v praxi znamená, že je objektivem schopno projít větší množství světla. To kameramanovi dovoluje natáčet v podmínkách s horším osvětlením, lépe izolovat hlavní objekt od pozadí a také použít kratší čas závěrky.