Výhody fotoaparátů Olympus

 Již 15 let fotím na Nikon. Byla to první zrcadlovka, kterou jsem od rodičů dostala a tehdy jsem vůbec neřešila, zda je to dobrá značka, nebo nikoliv. Po tak dlouhé době mi rukama prošlo hodně těl a objektivů a já se dostala k D850 v kombinaci s Nikonem 200–500 mm, Sigmou Art 105 mm a Tamronem 70-200 mm G2. Tahle trojice byla po těch letech tou nejlepší, jakou jsem kdy měla. Ovšem když se šlo na několikadenní focení, dostáváme se ke slovu ALE. Dohromady jsem na zádech nesla 6 435 g, a to nepočítám hmotnost speciálního foto batohu, který měl sám o sobě 2,1 kg. Netajím se, že jsem stavbou těla menší človíček, proto byla taková zátěž pro má záda časem až příliš. Tak jsem se rozhodla pro změnu, jakou byl přechod na bezzrcadlovku.

Začala jsem prohledávat fóra, zkoumat recenze a srovnání různých modelů a značek. Jelikož fotím zvířata, hledala jsem něco, co by splnilo mé představy malého, lehkého foťáku, s rychlým snímáním pro focení zvířecího pohybu, ale s dostatečně dobrou kvalitou obrazu, která nemusela hned dosahovat 50 Mpx, jelikož nedělám žádné velkoformátové printy. Nějaké značky zaspaly dobu nebo mi nevyhovoval po ergonomické stránce, proto se do užšího výběru dostaly Olympus, nebo Sony. Řekněme si ale rovnou, že technika Sony je velice dobrá, ale také drahá. Olympus na druhou stranu splňoval veškeré požadavky jak na hmotnost, ergonomii a kompaktnost, tak i na cenu. Když se budeme bavit o profesionálním těle za únosnou cenu, za jednu z nejvýkonnějších bezzrcadlovek současnosti se u Olympusu dlouho považovala OM-D E-M1 Mark II. Tohohle krasavce ovšem v nedávné době (2020) nahradil jeho nástupce OM-D E-M1 Mark III, který mi také pomohl s ilustračními fotografiemi, které jsou v tomto článku.

Možnosti nastavení u fotoaparátů Olympus

O Olympusu se dá celkem bez nadsázky říct, že posouvá technické dovednosti fotografie. Dovolím si tvrdit, že je jedinou značkou, která se zaměřila primárně na fotografy přírody a divokých zvířat. Nepřizpůsobila se pouze extrémně utěsněným (proti vlhkosti a prachu) kovovým zevnějškem, ale také svou nabídkou. Rychlost snímání je u profesionálních strojů úchvatná – nejnovější verze dosahují až 60, či 120 snímků za sekundu, což je hodnota, v jaké se točí filmy. 

Kvalita výstupu je všeobecně velice dobrá (zde záleží na konkrétním modelu) a už u nižších modelů konkurenceschopná s vyšší třídou jiných značek. Jako fotografka zvířat a psů nejvíc oceňuji právě schopnost rychlého snímání. Líbí se mi také možnost volby stabilizace, kterou jsem třeba u Nikonu postrádala. Stabilizaci u většiny Olympusů můžete zvolit libovolně, podle toho, jestli chcete třeba fotit ptáky a využít vertikální stabilizaci (kdy bude fotoaparát redukovat pouze pohyby nahoru a dolů, vertikálně ovšem ne, proto dokážete sledovat ptáka v letu), nebo fotit psa chytajícího frisbee a použít třeba horizontální stabilizaci, abyste zmrazili jeho pohyb ve výskoku.

U většiny modelů je tvárnost tak rozsáhlá, že si v podstatě můžete předělat tělo k „obrazu svému.“ Každé tlačítko na těle bude plnit funkci, jakou si nastavíte, aby vám vše sedělo co nejlépe. Je pravdou, že u nižších modelů až takovou svobodu mít nebudete, ale tohle je jeden z detailů, který je zanedbatelný oproti tomu, co tohle malé tělo s velkou duší poskytne.

Fotoaparáty i objektivy pro velké množství žánrů

Jak jste si již všimli, v článku zmiňuji převážně využití fotoaparátů Olympus pro účely wildlife fotografů. Vnější utěsnění těl ale skýtá skvělé možnosti také pro fotografy krajinek, kteří rádi fotí třeba za úsvitu, kdy bývá vlhkost ovzduší vyšší nebo v jiných, daleko náročnějších, podmínkách. Široká škála objektivů umožňuje pracovat s pevnými skly při portrétní fotografii, proměnlivá zoom ohniska podají pomocnou ruku u street fotografie. Kromě toho, že Olympus dělá většinu svých objektivů v odolném kovovém provedení, pořád nedosahují takové váhy a rozměrů, jako například Nikon, nebo Sigma objektivy. V případě, že chcete kvalitní, avšak skladný fotoaparát pro focení vzpomínek na dovolené či výletě, je Olympus také vhodným kandidátem.

Primární a nejdůležitější rozdíl, na který si budete muset ovšem zvyknout, je 4/3 snímač, který se ve výsledné fotografii chová jinak, nežli APS-C/DX, nebo FF/FX. O jaký konkrétně rozdíl se jedná? Na rozdíl od Canonu který u klasických DSLR zrcadlovek používá crop faktor 1,3x, nebo 1,6x a Nikonu s crop faktorem 1,5x, má Olympus výrazný crop faktor, až 2x. Abych vás nenudila čísly, o velikostech snímačů se dočtete v našem starším článku „Velikost snímače“.

Pokud jste dřív fotili jinou značkou a zvykli jste si na to, jak spolu reaguje s různými objektivy, mohlo by vám tak veliké přiblížení činit potíže. Je sice pravda, že 4/3 čip se spíš blíží k APS-C, ale nechci se pouštět do dlouhých debat o tom, co Olympus umí či neumí. Ve výsledku je rozdíl znát zejména u horších světelných podmínek, kde Olympus o něco málo zaostává i oproti některým levnějším zrcadlovkám a ukazuje se, že větší čip by se opravdu hodil. Na druhou stranu je to pro focení zvěře ve wildlife fotografii požehnáním, protože dostanete 2x přiblížení bez toho, abyste použili telekonvertor. Pokud si zakoupíte třeba 400mm objektiv, ve výsledku budete mít objektiv s přiblížením až 800 mm, co je neskutečným pozitivem pro každého fotografa divoké přírody.
 

Dalším bezesporu nezanedbatelným benefitem je bezkonkurenční cena za tuhle bytelnou stavbu těl i objektivů, nízkou hmotnost a rychlost snímání. To, co u Nikonu Z9 (vysoké utěsnění + 20 snímků/sek. RAW), Canonu R3 (vysoké utěsnění + 30 snímků/sek RAW), nebo Sony A1 (slabší utěsnění + 30 snímků/sek RAW) dostanete za stotisíce korun, budete mít třeba u nejnovějšího Olympusu za třetinovou cenu.

Olympus v praxi - focení psů

Fotila jsem bílého psa, tmavého a také světlého s tmavým obličejem. Udělala jsem pár pokusů, kde jsem umístila tmavého psa na tmavé pozadí a zkoušela, jak si s tím Olympus poradí. Musím říct, že tenhle těžký úkol zvládl na výbornou. Skvělá stabilizace v těle a rychlé ostření v kombinaci s objektivem (bez stabilizace) Olympus M.ZUIKO ED 40-150 mm f/2,8 PRO, dokázaly psa rychle a správně detekovat a udělat ostrý snímek.

Dubnové počasí si s námi zahrávalo a nakonec se zatáhlo a začalo sněžit, zvedla jsem ISO, abych viděla, co se stane. Při vyšším ISO (od 1000 výš) byl šum patrný, ale na malém formátu snímků nijak nepřekáží. Pak nám svítilo sluníčko a já zkoušela fotit i siluetu v protisvětle. Musím říct, že tady mně výsledek docela překvapil. Zrcadlovky Nikon měli v podstatě pokaždé potíže s focením a bylo jedno, jestli se jednalo o DX, nebo FF. Jen pro ilustraci si ukážeme rozdíl v číslech, kde Nikon dokázal z 10 snímků správně zaostřit tak 4, nejvýš 5 a velice často snímanou scénu přeostřoval – nedokázal v protisvětle najít bod, který by mohl zaostřit. U Sony A1 to je nesrovnatelně lepší, tady bylo ostrých tak 7-8 snímků z 10. Olympus mě překvapil, protože ten z 10 snímků zaostřil v protisvětle všech 10.

Zkoušela jsem focení samostatných snímků, i sériového snímání v klasickém (10 snímků/sek) a tichém módu (18 snímků/sek – výš jsem nedávala, jelikož se mi nechtělo pak mazat 60 stejných snímků). Obojí zvládl perfektně. I když jsem vytáhla čas níže a fotka byla téměř bílá, pořád se držel obrysů psa, které dokázal detekovat. Překvapivé je, že měl fotoaparát ale občas potíže správně zaostřit bílého psa. I když byly oči tmavé, čili kontrastní, nedokázal na ně vhodně ostřit. U tmavého psa naopak neměl s ostřením potíže, což je podle mě zajímavý výsledek.

Kromě psů jsem zkoušela fotit také ptáky v místním parku. Podobně jako u psa jsem zkoušela siluety proti větvím stromů v pozadí, což udělalo hezký bokeh a fotografie získala zajímavý nádech. Snažila jsem se také zaměřit letící ptáky a povedlo se to vcelku obstojně. Hůř to šlo s drobným ptactvem v husté koruně, nebo v keři. Tam v momentě, kdy se mi  dostala do popředí nějaká větev, fotoaparát okamžitě přeostřil na ni a měla jsem problém, vrátit se zas na předchozí objekt. V takové situaci si ale stačí vyhrát s vhodným stylem ostřících bodů a funguje to velice přesně.

Zkoušela jsem zachytit i drobného černého špačka v tmavé koruně stromu a podobně jako u psa zvládl fotoaparát ptáčka hezky najít a vyfotit, i když mnou testovaný model Olympus OM-D E-M1 Mark III nenabízí funkci detekce ptáku, či zvířat  (vyšší modely jej už nabízí). Na závěr jsem využila setového objektivu Olympus M.ZUIKO ED 12-40 mm f/2,8 Pro EZ-M1240 a vyfotila si několik záběrů města, výhledů na město a hrad. Objektiv nijak viditelně perspektivu nedeformoval a rovněž za použití manuálního ostření zaostřil vždy přesně.

Závěrem musím říct, že focení s Olympusem pro mě bylo zážitkem a užila jsem si ho zejména při focení psů. Jelikož jsem zvyklá na rozmístění tlačítek u Nikonu, přišli mi některé u Olympusu nesmyslně, nebo komplikovaně umístěné. Ovšem všechno je to pouze věcí zvyku a po pár dnech jsem se s tělem Olympus OM-D E-M1 Mark III krásně sžila. Stabilizace je perfektní při rychlém focení z ruky, kde potřebujete něco vyfotit na výletu, či akci. Utěsnění je pro mě ideální, protože každý ví, že se z technikou moc nemazlím. Pořád mi na ni slintají psi a několikrát jsem ji utopila ve sněhu, či blátě. A rychlost snímaní? Kdybych vzala „pouze“ těch 60 snímků, je to ráj pro každého fotografa, který fotí rychlé agility závody, psí hry, nebo dogfrisbee.