Základní pravidla pro létání s dronem, aneb kdy potřebujete „řidičák na dron“ a jaký přesně?

Provoz bezpilotních letadel se odehrává v jedné ze tří kategorií: otevřené, specifické a certifikované. Na každou z těchto kategorií se vztahují odlišná pravidla, která reflektují míru rizika spojenou s daným typem letu. Většina běžných letů spadá do otevřené kategorie, která představuje nejnižší riziko. Právě na její pravidla se proto zaměříme podrobněji.

Pravidla a omezení v otevřené kategorii provozu dronů

Lety v otevřené kategorii nevyžadují zvláštní povolení, pokud jsou dodrženy níže uvedené provozní podmínky. Ve většině případů je povinné se registrovat jako provozovatel a absolvovat online test. Každý pilot by se měl v první řadě řídit pokyny výrobce. To platí pro všechny typy bezpilotních letadel – od jednoduchých modelů/hraček určených dětem podle Směrnice 2009/48/ES o bezpečnosti hraček až po vyspělé profesionální drony, u nichž se důkladné seznámení s uživatelskou příručkou předpokládá automaticky. Pokud dron nespadá do kategorie hraček, věková hranice pro samostatně létajícího pilota je 16 let, mladší mohou létat pouze pod dohledem odpovědné osoby, která už 16 let už dosáhla. Na drony třídy C0, které jsou současně hračkou, nebo na vlastní konstrukce do hmotnosti 250 g, se věkové omezení nevztahuje.

Autor: Dana Byrtusová

Provozovatel bezpilotního letadla (v otevřené kategorii je provozovatel často zároveň i pilotem) se musí zaregistrovat a označit své drony přiděleným registračním číslem. Tato povinnost platí pro všechny drony těžší než 250 g a pro drony s kamerou, pokud nejde o hračku ve smyslu evropské směrnice. Zkoušku pilota (která je dostupná zdarma a on-line) musí složit každý, kdo chce létat s dronem těžším než 250 g – bez ohledu na to, zda je vybaven kamerou, či nikoli.

Bezpečné létání začíná důkladnou předletovou přípravou. Před každým letem je vhodné zkontrolovat v aplikaci DronView, zda se plánovaná lokalita nenachází v blízkosti letiště nebo v zakázaném či omezeném vzdušném prostoru. Prověření lokality v DronView je velmi jednoduché a lze jím předejít narušení leteckého provozu. V otevřené kategorii je standardně povoleno létat do výšky 120 metrů nad zemí, pokud se ale nacházíte v okolí letiště, může být tato hranice snížena – v takovém případě je nutné postupovat se zvýšenou opatrností. Aplikace DronView obsahuje vrstvu „grid“, která stanovuje maximální výšky pro let dronu v prostoru řízených okrsků (CTR) i v okolí menších sportovních letišť (ATZ).

Při letu musí mít pilot dron neustále na očích, případně může pomoci další osoba – pozorovatel, který sleduje dron i jeho okolí a dá mu pokyny k bezpečnému manévrování, pokud by to bylo potřeba. Drony s hmotností do 250 g (ať už mají označení třídy, nebo ne) a drony třídy C1 mohou navíc využívat tzv. režim „follow-me“ – funkci, která umožňuje automatické sledování pohybující se osoby.

Autor: Eduard Pitka

Nezapojené osoby

Otázky často vyvolává přelet nad tzv. nezapojenými osobami, tedy lidmi, kteří nedali informovaný souhlas s tím, že nad nimi bude létat dron. S dronem do 250 g je možné mimo zastavěná území přeletět jednotlivce či malé skupiny lidí. Piloti těžších letadel by se měli přelétávání osob vyvarovat, piloti těžších letadel by se měli přelétání osob vyvarovat. Létání nad shromážděním je zakázáno pro všechna bezpilotní letadla, včetně hraček na dálkové ovládání. Pokud je dron vybaven kamerou, pilot i provozovatel jsou povinni respektovat zásady ochrany osobních údajů. Téma přeletů nad lidmi úzce souvisí s pravidly létání ve městě, kterým se věnujeme v dále v textu. 

Ochranná pásma

Létání s drony podléhá omezením také ve zvláště chráněných územích jako jsou národní parky, chráněné krajinné oblasti, přírodní parky, přírodní rezervace atp. V těchto místech je provoz bezpilotních letadel možný pouze se souhlasem správce území, který zváží dopad letu na přírodu a klid volně žijících živočichů. Výjimkou je IV. zóna CHKO, kde lze s dronem létat i bez předchozího povolení. V takovém případě nese odpovědnost za to, aby nedošlo k rušení chráněných druhů, pilot dronu. 

Autor: Ondřej Zavadil

Rozdělení otevřené kategorie provozu

Otevřená kategorie se člení do tří podkategorií – A1, A2 a A3. Zařazení konkrétního provozu do jedné z nich se odvíjí především od hmotnosti dronu a toho, zda je zařízení výrobcem opatřeno příslušným označením třídy. Každá podkategorie má svá specifická pravidla, která určují například minimální vzdálenost od osob či nároky na pilotní oprávnění.

A1 – Provoz nad osobami

• do 250 g (bez ohledu na označení třídy),
• nebo označené třídou C1 (do 900 g).

A2 – Provoz poblíž osob

V rámci podkategorie A2 je možný provoz bezpilotních letadel třídy C2 (do 4 kg), ale pouze při dodržení bezpečné vzdálenosti 30 metrů od nezapojených osob, nebo minimálně 5 metrů při aktivovaném režimu nízkorychlostním (max. 3 m/s).  Zároveň platí, že minimální vzdálenost od osob nesmí být menší než výška letu.  Provoz v A2 je povolen jen tehdy, pokud pilot složil rozšířenou zkoušku A2 osobně na ÚCL, a provozovatel má sjednané pojištění odpovědnosti s limitem alespoň 1 milion Kč na pojistnou událost.

A3 – Provoz ve větší vzdálenosti od zástavby

Podkategorie A3 je určena pro provoz těžších bezpilotních letadel. Drony v této podkategorii mohou létat pouze mimo obytné, průmyslové, obchodní a rekreační zóny, a to při minimálním odstupu 150 metrů od nich.

Do této kategorie spadají:

• drony třídy C2, pokud pilot nesložil zkoušku A2,
• dále drony s označením C3 nebo C4 (hmotnost do 25 kg),
• a rovněž starší modely, které nejsou označeny štítkem třídy a jsou těžší než 250 g.

Létání s dronem ve městě

Provoz ve městech je možný i v rámci otevřené kategorie, nicméně podléhá přísnějším pravidlům. Drony s hmotností do 250 g (s označením třídy nebo bez něj) a také drony tříd C1 a C2 mohou v hustě osídleném prostoru létat i bez oprávnění od ÚCL, musí však splňovat jak obecná pravidla otevřené kategorie, tak následující specifické požadavky:

• Plánování letu: Pilot je povinen publikovat letový plán v aplikaci DronView, včetně údajů o čase a místě letu a typu dronu. 
• Bezpečný odstup od osob: V městském prostředí má pilot povinnost vyhnout se přeletům nad nezapojenými osobami, a to i u těch nejlehčích dronů se štítkem C0. Platí pravidlo 1:1 – horizontální vzdálenost od osoby musí být alespoň stejná jako výška, v níž dron letí. V České republice se toto pravidlo vztahuje také na osoby uvnitř budov (za okny) nebo ve vozidlech. 
• Zvláštní podmínky pro drony třídy C2: Let s dronem této třídy je možný ve městě pouze za předpokladu, že pilot složil zkoušku A2 a prostor letu je zabezpečen tak, aby do něj nemohly vstoupit nebo vjet cizí osoby.  I při dodržení pravidla 1:1 platí, že minimální vzdálenost od nezapojených osob musí být alespoň 30 metrů, nebo 5 metrů při aktivovaném nízkorychlostním režimu. Pokud by se kdokoli měl pohybovat blíže, je nutné, aby byl poučen o bezpečnostních opatřeních a dal k provozu výslovný souhlas. 

Autor: Pavel Noga

Kdy je potřeba Oprávnění k letu v otevřené kategorii

Plánujete-li let v otevřené kategorii v oblasti, ve které Opatření obecné povahy LKR10-UAS stanovuje povinnost získat zvláštní oprávnění, je třeba podat žádost na Úřad pro civilní letectví (ÚCL). Nicméně, v roce 2025 se očekává změna – povinnost žádat o oprávnění by měla být zrušena pro lety nad železnicí, vedením vysokého napětí a vodními zdroji. Pro pozemní komunikace a chráněná území by napříště měla postačovat pouze dohoda s příslušným správcem.

Specifická kategorie provozu dronů

Specifická kategorie je určena pro situace, kdy provoz dronu překračuje limity stanovené pro otevřenou kategorii. Tyto typy letů vyžadují individuální posouzení rizik, přijetí vhodných bezpečnostních opatření a následné schválení provozu ze strany Úřadu pro civilní letectví (ÚCL).

Nejčastější důvody pro podání žádosti o Oprávnění k provozu ve specifické kategorii (OkP) zahrnují například:

• let mimo vizuální dohled pilota (BVLOS),
• let nad 120 m nad zemí,
• provoz nad nezapojenými osobami,
• provoz dronu těžšího než 25 kg,
• nebo provoz, který zahrnuje shazování nákladu.

Jak získat OkP

Aby žadatel získal oprávnění k provozu (OkP), může buď využít předdefinované posouzení rizik (PDRA), nebo předložit dokument zvaný ConOps. V tomto dokumentu podrobně popíše plánovaný provoz –tedy účel letu, jaký typ dronu použije, v jakém prostředí, a jaká bezpečnostní opatření zvolil. ConOps umožňuje Úřadu pro civilní letectví komplexně posoudit všechna potenciální rizika související s provozem a ověřit, že provozovatel přijal dostatečná opatření k jejich snížení.

Standardní scénáře

V některých případech je možné využít tzv. standardní scénáře – předem schválené modelové situace s jasně definovanými podmínkami. Pokud provoz odpovídá jednomu z nich, není nutné podstupovat celý proces schvalování – postačí formální prohlášení provozovatele. Specifická kategorie tak otevírá cestu k profesionálnímu využití dronů, například pro účely technických inspekcí, mapování, bezpečnostních složek či záchranných operací.

Požadavky na pilota a provozovatele ve specifické kategorii

Ve srovnání s otevřenou kategorií jsou požadavky na piloty a provozovatele ve specifické kategorii výrazně přísnější. Jednou z hlavních povinností je uzavření pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem dronu – a to i pro ty nejlehčí typy. Pojištění musí krýt újmy na zdraví, majetku nebo životním prostředí. Minimální limity pojistného plnění jsou následující:

• 2 miliony Kč pro drony do 0,91 kg,
• 5 milionů Kč do 7 kg,
• 10 milionů Kč do 20 kg,
• 24 milionů Kč pro drony nad 20 kg.

Dalším požadavkem je vybavení dronu funkcí dálkové identifikace, která umožňuje během letu vysílat informace o dronu a jeho provozovateli.

• U dronů tříd C1, C2 a C3 je tato funkce většinou integrovaná výrobcem a aktivuje se přes aplikaci nebo software.
• Naopak u dronů třídy C0, C4 nebo těch bez označení třídy je nutné použít externí vysílací zařízení, které se na dron připevní a obsahuje registrační číslo provozovatele.

Autor: Ilona Rosenkrancová

Certifikovaná kategorie

Provoz v certifikované kategorii vyžaduje, aby mělo jak bezpilotní letadlo, tak i jeho provozovatel a pilot platné mezinárodní certifikace. Dron musí mít osvědčení letové způsobilosti, provozovatel potřebuje příslušné oprávnění a pilot musí vlastnit průkaz dálkově řídícího pilota. Tato kategorie klade vysoké nároky na konstrukci dronu, provozní systémy, údržbu i bezpečnostní standardy. Bezpilotní letadla musí splňovat podobné technické a provozní požadavky jako klasická letadla, včetně schválení od Evropské agentury pro bezpečnost letectví (EASA). Stejně tak piloti procházejí náročným výcvikem a zkouškami, které odpovídají úrovni přípravy běžných pilotů.

Závěrem, dodržování pravidel a ohleduplnost k okolí jsou klíčové pro bezpečný a společensky přijatelný provoz dronů. Každý pilot má možnost svým chováním ukázat, že bezpilotní technologie mohou být užitečné, bezpečné a přínosné, a ne vnímané jako riziko nebo obtíž. Respekt k okolí, zdravý úsudek a důsledná příprava – to jsou klíčové hodnoty, díky nimž se drony stávají běžnou a vítanou součástí moderního světa.

 

Titulní foto: Konstantin Zhdanov