Jak fotit zátiší

Podobné obrazy nalezneme i později ve středověku a renesanci, kde bylo zátiší vyobrazováno i takovými výtvarnými mistry jako byl Giotto di Bondone, Albrecht Dürer, nebo Leonardo da Vinci. Tehdy šlo především o studie ovoce, rostlin a živočichů. V 16. století umělečtí malíři vyobrazovali hmyz, rostliny a exotické ovoce a ve století sedmnáctém se jejich pozornost soustředila především na aranžované scény, ve kterých byly uspořádány rekvizity jako květiny, vázy, mísy, ovoce, mince, hodiny, obrazy, svíčky, hudební nástroje a další.


Joseph Nicéphore Niepce / Prostřený stůl, 1829

S nástupem vynálezu fotografie tedy na přelomu 30. a 40. let devatenáctého století se stalo zátiší také velmi oblíbený fotografickým žánrem. Vycházelo to v podstatě i z technických možností tehdejší fotografické technicky, která se hodila spíše na statické záběry v interiérech, nebo improvizovaných fotografických studiích. První fotografové v podstatě čerpali inspiraci z obrazů a kreseb. Jedna z vůbec nejstarších dochovaných fotografií, přesněji řečeno daguerrotypií pochází z roku 1829 a zachycuje Prostřený stůl. Jejím autorem není nikdo jiný než jeden ze samotných otců fotografického vynálezu Joseph Nicéphore Niepce. Ze stejného období pochází také snímek Zátiší interiéru z kabinetu kuriozit z roku 1837, jejímž autorem byl samotný Louis Jacques Mandé Daguerre.


Louis Jacques Mandé Daguerre / Zátiší z ateliéru kabinetu kuriozit. 1837

Rozdělení typů zátiší

Prvním variantou je zátiší klasické. Jde o záměrně naaranžovanou kompozici dvou a více objektů, které jsou uspořádány tak, aby působily vzájemně harmonicky. Většinou se u něj používá klidné pozadí, které zbytečně nepoutá pozornost a neruší celkovou scénu.

Další je zátiší moderní/věcné, které využívá především moderní kompoziční postupy a techniky.

Zátiší symbolické zachycuje takové předměty, které mají určitý symbolický význam. Může jít například o lebku, přesýpací hodiny, nebo svíčku.

Posledním základním typem je zátiší nalezené. V tomto případě jde o zachycení náhodně uskupených předmětů do kterého fotograf zasahoval minimálně, nebo vůbec.

Technika

Zátiší patří k žánrům, u kterých je kladen velký důraz na detail, tedy i obrazovou kvalitu, celkovou kompozici, nasvícení jednotlivých objektů a v neposlední radě na celkovou atmosféru záběru. Tak jako u většiny fotografických žánrů platí i u zátiší základní fotografické pravidlo. Autor by se sám sebe měl před samotným vyfocením scény zeptat, proč chce záběr vyfotit, komu bude fotografie určena a v neposlední řadě v jaké kvalitě chce snímek pořídit. Na základě poslední otázky by měl správně vyhodnotit jakou nejlepší techniku a postup pro samotnou expozici použije. Nejslavnější fotografové zátiší z poloviny 19. století, ke kterým patřil mimo jiné, Josef Sudek používali ke své práci velkoformátové kamery. Ty měli pro daný žánr nepřekonatelné možnosti a dnešní digitální kompakty ani běžné zrcadlovky se jim bohužel zatím v tomto směru, na rozdíl od jiných fotografických témat, nemohou rovnat. Neznamená to ale, že se rodinným kompaktem,nebo zrcadlovkou střední třídy nedá                                                                                    Josef Sudek / Poslední růže, 1956
zátiší vyfotografovat. Tak to určitě
není.

Pokud si chcete vyfotografovat nějaké zajímavé zátiší pouze sami pro sebe, nebo pro své okolí a nepředpokládáte, že by se fotografie tiskla na větší formát než běžná pohlednice (10x15cm), pak vám v podstatě stačí obyčejný kompakt, ultrazoom, nebo elektronická zrcadlovka (EVF). V případě že byste se chtěli snímkem nějak prezentovat, bylo by vhodnější zvolit pokročilejší techniku, jakou je kompakt s výměnným objektivem, nebo digitální zrcadlovka. Díky většímu snímači těchto fotoaparátů má výsledná fotografie větší dynamický rozsah, dokáže zachytit mnohem více tónu světel a stínů a také vykreslit mnohem jemnější detaily. Jestli chcete dosáhnout maximální obrazové kvality, pak je vhodné použít pevný objektiv.

Ty mají většinou lepší světelnost, mnohem lepší optické vlastnosti a tím pádem i lepší kresbu. Zátiší se dá ale fotografovat i objektivem s proměnným ohniskem, typu zoom. Vždy záleží na daných možnostech fotografa. Nezbytnou pomůckou pro fotografování zátiší je stativ. Díky němu můžeme pracovat s libovolným nastavením času a clony a nejsme vázaní na nízkou clonu a vysokou hodnotou ISO při špatném světle, ani na krátké expoziční časy, které jsme schopni udržet z ruky. Stativ se hodí v podstatě i na další statické žánry, ke kterým patří například krajina, interiér, architektura nebo produktová, nebo portrétní fotografie.


Martin Lukeš / Zatiší s doutníkem a hodinami, 2006 (Sony W100 / 1/250s / f2.8 / ISO 250)

Když už je řeč o stativu, neměli byste zapomenout na čtyři základní pravidla spojené s jeho použitím.

1. Spoušť fotoaparátu nemačkat přímo, ale použít kabelovou spoušť, nebo bezdrátové dálkové ovládání. Kdo nevlastní tuto pomůcku, dá se použít i časová samospoušť. I drobné rozechvění fotoaparátu způsobené zmáčknutím spouště může mít za následek rozechvění přístroje a následně jemné rozmazání fotografie.

2. Před fotografováním vypnout stabilizátor. A to jak optický objektivu, tak mechanický snímače a o elektronickém samozřejmě ani nemluvě. Pohyblivé prvky stabilizátoru, mohou vykazovat během expozice činnost a výsledek je stejný jako kdyby se při fotografování chvěl stativ. Výsledkem je opět rozmazaná fotografie, nebo zdvojený obraz na ní.

3. Vždy fotografovat na nejnižší citlivost. V případě že používáte stativ, není nutné zkracovat délku expozice. Vysoké ISO by navíc fotografii poznamenalo vyšší hladinou šumu, což by mělo z následek ztrátu kresby, dynamického rozsahu a především detailů fotografie.

4. Zkušenější fotografové navíc u zrcadlovek používají režim předsklopení zrcátka. Při jeho pohybu totiž v přístroji dochází k nárazu zrcátka o doraz, což může znovu způsobit rozechvění přístroje.

Stativ má ale při fotografování zátiší ještě jednu funkci. Díky němu si můžete scénu zafixovat scénu vůči fotoaparát a následně provádět drobné úpravy ať už aranžováním scény, nebo změnou nastavení a vyladění správné expozice, bez toho aniž by došlo ke změně kompozice. Při zvláště složitém světle lze navíc díky stativu využít techniku HDR, tedy poskládání výsledné fotografie z více stejných záběru, s různým posunem expozice.


Philippe de Champaigne / Zátiší s lebkou, cca 1671

Postup

Zátiší stejně jako většina fotografických žánrů se nejlépe fotí s přednastavením clonového čísla. Díky němu si můžeme podle potřeby korigovat hloubku ostrosti. Natavení lze provést v režimu M (Manuál), kde přednastavíme clonu a časem doladíme správnou expozici, nebo v režimu A/Av (Preference clony). V tomto případě nastavíme potřebné clonové číslo, čas se dopočítá automaticky a kompenzací expozice (+/-) případně doladíme rozložení světel a stínů. Zkušenější fotografové mohou ještě zvolit některý ze způsobů měření expozice, například bodové, nebo se zdůrazněným středem, ale podle mého názoru je lepší expozici doladit pomocí zmiňované kompenzace.

Světlo

Jedním z nejdůležitějších prvků zátiší a to jak na klasických obrazech, tak na fotografii bylo vždycky správné nasvícení scény. Všeobecná poučka o tom jak správně zátiší nasvítit bohužel neexistuje. K nasvícení se dá použít jeden, dva, nebo více světelných zdrojů. Použít se dá jak světlo denní, tak světlo umělé, pracovat můžeme se světlem přímým, nebo odraženým a samozřejmě lze použít jak světlo stále, tak světlo zábleskové. Vybrat tedy vhodné nasvícení a zvolit správnou intenzitu není tedy nic jednoduchého.

Osobně bych doporučil pracovat nejprve s těmi nejjednoduššími možnostmi a postupně k tomu přibírat i složitější techniky. Jako základní světelný zdroj může sloužit obyčejné okno, ze kterého dopadá na scénu denní světlo. To lze částečně směrovat a korigovat odraznými deskami, které pomohou vysvítit i temnější místa zátiší. Jako odraznou desku lze použít zrcátko, lesklou folii, nebo v podstatě obyčejný kurz tvrdšího bílého papíru.

V případě že nemůžeme pracovat s denním světlem, můžeme si scénu nasvítit lampičkou, nebo jiným umělým světelným zdrojem. Vhodné jsou například nejrůznější diodové makro světla, nebo lze použít například klasickou žárovkovou nebo diodovou turistickou čelovou lampu.


Martin Lukeš / rekonsrukce zátiší podle fotografie Josefa Sudka

Jako světelný zdroj lze použít také světlo fotografického blesku. S vestavěným bleskem se bohužel zátiší moc dobře nasvítit nedá hlavně z důvodu přímého směru světla, které navíc nelze moc dobře regulovat. Vhodnější jsou externí blesky, u kterých lze vyklopit hlava a záblesk odrazit o stěnu nebo o strop a navíc je lze odpalovat na dálku. K tomu složí bezdrátové odpalovače, kabely a některé přístroje umí odpálit blesk na dálku přímo, bez použití dalších doplňku. Zkušenější fotografové používají k nasvícení dokonce několik externích zdrojů, nebo ateliérových zábleskových jednotek. Díky tomu mohou velmi dobře rozložit světlo na scéně a každou scénu si nasvítit zvlášť podle potřeby. Pro tyto účely se dají také velmi dobře použít sady makro blesků.

Umělecký žánr zátiší je dnes bohužel velmi opomíjený. Většina současných fotoaparátů dává i naprostým amatérům v podstatě neomezené možnosti a hledat kouzlo ve statické aranžované scéně se tak bohužel trochu vytrácí. Bez velké praxe dnes můžete fotografovat dynamické scény jako je sport, divadlo koncerty, reportáže a další témata, na které se v době kinofilmu troufli jen ty nejostřílenější a nejzkušenější profesionálové. Na druhou stranu právě na zátiší se může fotograf velmi dobře naučit citu pro kompozici, detail, dále získá zkušenosti se čtením světla a osvojí si také určitou fotografickou trpělivost, která se určitě v praxi hodí. Navíc z klasického zátiší v podstatě vychází i mnoho současných komerčních žánrů jako je například reklamní a produktová fotografie, nebo fotografování jídla.

Každý kdo se rozhodně věnovat tomuto trochu nadneseně řečeno „ušlechtilému žánru“ brzy objeví krásu v naprosto obyčejných věcech, kterými mohou být například okoralé ovocem, nebo oschlá skýva chleba. A naučit se hledat krásu i ve zdánlivě banálních věcech je přece jedna z věcí, o kterou nás vynález fotografie obohacuje.