Recenze Zeiss Batis 135mm f/2,8 AF pro Sony FE

Carl Zeiss Batis 135 mm f/2,8 je unikát v mnoha ohledech. Co se recenze týče, i nemá vlastně v bajonetu FE ekvivalent pro srovnání. Takže tuhle část můžeme vyloučit a v následujícím textu se věnovat rovnou ostatním vyjímečnostem tohoto skla.

Design, tělo a ergonomie

Objektiv Zeiss 135 mm je stejně jako celá řada Batis po designové stránce takový mazlík. Jednoduchá linie ve tvaru zvonu se ještě víc umocní při nasazení sluneční clony. Nikde nic nevyčnívá, vše ladně navazuj a tvoří jeden homogenní tvar. Tomu pomáhá i fakt, že objektiv nemá žádná přepínání a ovládací prvky. Tedy až na prstenec pro manuální ostření. Ten je pogumovaný a plně protáčivý. Vlastně slouží pouze pro sběr impulsu. Ruční ostření probíhá na základě elektroniky, ale je plynulé. Díky povrchu gumy je ostření jisté a dá se s ním vyhrát, což je vzhledem k určení objektivu důležité. Mám asi jedinou vítku, guma sice neprokluzuje pod prsty, ale přitahuje prach, který se na ni lepí (:.
Majitele, kteří mají rádi svou techniku naleštěnou, tedy Batis 135 dost zaměstná. Povrchová úprava celého objektivu je náchylná na otisky. Vstupní a kontaktní místa jsou utěsněná proti vnikání prachu a vody. Celý objektiv je kovový včetně clony. Jedinou výjimkou je displej.
Ten je v OLED provedení a uživatele informujel o vzdálenosti, kam právě ostří. Tomu jsem přišel poměrně brzy „na chuť”, při focení „od boku” nebo za horších světelných podmínek, kdy už bych na klasickém tištěném kroužku neviděl nic, tady stále svítí info o vzdálenosti. Nutno podotknout, že svítí příjemně, neruší. A i kdyby, displej se dá vypnout nebo nastavit dle potřeb. V našich končinách upřednostníme spíš nastavení v metrech před stopami. Osobně doporučuji verzi s velkým číslem vzdálenosti, kam objektiv ostří a doplňkovými malými čísly, kam objektiv prokreslí hloubku ostrosti. V takovém případě objektiv pěkně komunikuje s tělem a rovnou nám spočítá prokreslení (a to dokonce i podle použité velikosti snímače). Mimochodem hloubka ostrosti odpovídá skutečně třetinovému principu.

Optické vlastnosti

Jak už jsme si zvykli u poslední řady Batisů, výrobce se neobtěžuje zdůraznit ani v názvu, ani nikde jinde že objektiv disponuje optickou stabilizací. Tu jsem použitím bezpečného času odhadl na +3 EV.
U bajonetu FE svádí všechny objektivy jiných výrobců ke kritice rychlosti ostření, myslím, že neoprávněně. Pokud Batise srovnám s jinými soustavami od konkurenčních výrobců, vychází velmi dobře. Ostří velmi svižně. Jen kombinace Sony tělo a Sony objektiv je prostě trochu rychlejší.
Co se týče optických vad, ty se u Zeisse hledají velmi obtížně a to dokonce i v RAW formátu při vypnutí všech tří kompenzací objektivu. Tomuto hledání nepomáhá ani fakt, že jde o pevné ohnisko, které se vyskytuje přesně na opačném pólu, tam kde je teoreticky výskyt vad minimální. Zmínit se dá asi jen vinětace, ta je nepatrně zřejmá při vypnutí korekce na minimálním clonovém čísle f/2,8.
Výsledná fotka je krásně kontrastní a kresba je v plném poli od středu ke krajům. Těžko hledat měknutí. K aberaci se Zeiss vyjádřil vlastně už v názvu objektivu, právem uvádí na obrubě vstupního členu Apo Sonnar., Jedná se skutečně o apochromatický kousek. Když jde o práci s pozadím, je slušné se zmínit o dnes tak populárním bokehu. Osobně mi tento fenomén trochu uniká, ale musím uznat, že Batis 135 by měl být v bokehových čítankách. Kontura přechodu drží vzorně tvar a přitom je hrana příjemně měkká.

Shrnutí závěrem

Máme tu objektiv na celý život. Tomu neodpovídá jenom cenovka, ale hlavně kvalita a zpracování. V případě bajonetu Sony FE nemá nemá konkurenta. A v případě ostatních bajonetů je nechává kresbou a optickými kvalitami těsně za sebou. Fotíteli portréty nebo cokoli ve střední vzdálenosti, pak by vám neměl Zeiss Batis 135 mm f/2,8 chybět v brašně.