Zvoní zrcadlovkám hrana? Aneb jeden systém vládne všem

Nové milénium úsvitem bezzrcadlovek

Možná budete překvapení, ale systém bezzrcadlovek je tu s námi již bezmála 20 let. Psal se rok 2004 a vůbec prvním pionýrem této kategorie fotoaparátů byl dálkoměrný fotoaparát Epson R-D1 s bajonetem Leica M. Jen pro zajímavost nabízel rozlišení 6,1 Mpx, APS-C snímač o rozměrech 23,7 × 15,6 mm a citlivost ISO 200-1600. Pokud byste v té době zatoužili po tomto japonském výstřelku techniky, stál by vás zhruba 3 000 $ tedy cca 80 000 Kč. To odpovídalo 4,3 násobku průměrné mzdy v České republice. Přepočteno na dnešní poměry je to jako byste si koupily fotoaparát za cca 165 000 Kč. Mimochodem stále ještě máte pocit, že je současná fototechnika drahá? :)

První dálkoměrná bezzrcadlovka Epson R-D1 (2004)

Jak již bývá zvykem, konkurence nelení a tak se tohoto zajímavého nápadu, tedy vyrábět zrcadlovky bez zrcátka, chytli i další výrobci. V roce 2006 byl představený fotoaparát Leica M8, který vyšel na 5 500 $. První cenově přijatelnější bezzrcadlovkou byl až Panasonic Lumix G1 formátu Micro 4/3 z roku 2008, na jehož vývoji se podílela také společnost Olympus. Tento, svým způsobem přelomový, model měl již podobu dnešních bezzrcadlovek, tak jak je známe ze současnosti. Navíc se nejednalo o dálkoměr a fotoaparát byl vybavený klasickým systémem automatického ostření. A co je stejně důležité, dal se pořídit již za neuvěřitelných 800 $.

To už bylo pro fotografické nadšence podstatně zajímavější. Absence zrcátka a přepracovaná konstrukce fotoaparátu totiž nabízela až o 50 % tenčí tělo, než měly tehdejší zrcadlovky a tím pádem se zredukovala i celková hmotnost fotoaparátu, a to vše bez ztráty kytičky. Tedy přesněji řečeno bez toho, aniž by utrpěla obrazová kvalita fotografie. A patrně přesně to bylo důvodem proč bezzrcadlovky vznikly. Mělo jít o technicky plnohodnotnou konkurenci DSLR ale v menším a lehčím těle. Alespoň to si přála široká fotografická veřejnost a ne nadarmo se říká: „Vox populi, vox Dei," tedy „hlas lidu, hlas Boží."

První rozšířenější bezzrcadlovka  Panasonic Lumix G1

O rok později navázal již zmiňovaný Olympus na zašlou slávu svých ultra kompaktních reportážních fotoaparátů PEN, které byly v dobách kinofilmu legendou a těšily se velké popularitě hlavně v kruzích novinářské fotografie. Na trh byl uvedený model Olympus OM-D E-M5 formátu M4/3 (2012). Snímač o velikosti 17,3×13,0 mm má totiž jednu ohromnou výhodu. Tím, že je cca 2× menší než senzory APS-C a cca 4× menší než kinofilmové políčko a digitální snímače formátu full-frame, stačí mu podstatně menší a lehčí objektivy. Ty totiž nemusejí vykreslovat tak velkou plochu. Znamená to tedy méně skleněné hmoty, tudíž nejen podstatně nižší hmotnost, ale samozřejmě také levnější výrobu. A troufám si říci, že přesně to vytyčilo cestu, po které se několik následujících pár let ubírala první dekáda digitálních bezzrcadlovek.

Porovnání velikosti a váhy objektivu pro bezzrcadlovku a zrcadlovky - ohnisko 400 mm
( M4/3 × full-frame × full-frame)

K tomuto trendu se samozřejmě postupně přidávali další velcí hráči jako Fujifilm, Samsung, Sony a samozřejmě lídři v oblasti zrcadlovek, kterými jsou Canon a Nikon. Každá ze značek přinášela své vychytávky a všechny se snažily o jediné, zaujmout a ohromit. A to se dařilo. Okamžitě se našla poměrně velká skupina fotografů, která kvitovala kompaktní rozměry. Ostatně není divu. Tam, kde jste dříve se zrcadlovkou potřebovali na několika kilogramovou výbavu batoh, nyní stačila menší brašnička přes rameno při stejném pokrytí objektivů. První fanoušci bezzrcadlovek se proto rekrutovali především z řad cestovatelů a reportérů, kteří se už dále nechtěli vláčet s těžkou výbavou. Ale zrovna tak si ze stejných důvodů tyto fotoaparáty rychle oblíbili i běžní rodinný fotografové.

Porovnání bezzrcadlovky a zrcadlovky z roku 2008 (hobby kategorie Panasonic G1 a Nikon D90)

Porodní bolesti bezzrcadlovek

Jak tomu bylo vždy u každého nového systému, nevyhnuly se ani bezzrcadlovkám určité počáteční problémy. Nebylo jich sice moc, ale pro někoho, kdo byl zvyklý na zaběhlý a vychytaný koncept, byly zrcadlovky vcelku zásadní.

Asi tou největší bolístkou byla absence hledáčku. A když už jím bezzrcadlovka vybavená byla, tak měl velmi malé rozlišení. Fotografovaný obraz byl proto v hledáčku rozpixelovaný, a to zda máte dobře zaostřeno a zakomponované se muselo spíše odhadovat. Zkrátka ten, kdo pár let fotil na DSLR a byl zvyklý se dívat na fotografovanou scénu naživo skrze objektiv si na tohle zkrátka zvykal jen velmi těžko.

Dalším poměrně velkým hendikepem bylo určité zpoždění, které bylo způsobeno tím, že obraz jde na displej nebo do hledáčku skrze snímač a procesor, a to v raných dobách bezzrcadlovek nějakou mikro sekundu trvalo. Zobrazení v hledáčku a na displeji proto mělo drobnou prodlevu a na fotografii bylo často trochu něco jiného než ve chvíli, kdy jste mačkali spoušť. U statických žánrů to moc nevadí, ale reportéři, sportovní fotografové, milovníci wildlife ale i rodinní fotografové, kteří často fotí momentky a děti v pohybu, se z tohoto nešvaru mohli vzteknout.

A do třetice tu byl problém s baterií. U zrcadlovky téměř není potřeba displej a v podstatě se dá fotit čistě přes optický hledáček. Baterie proto vydrží stovky až tisíce snímků. Bezzrcátkové systémy ale mají menší tělo, tudíž i menší akumulátor, a navíc je displej nebo hledáček, což je vlastně také displej, permanentně zapnutý. Z tohoto důvodu baterie v počátcích nevydržela více než 200 snímků.

Malé rozlišení hledáčku první generace bezzrcadlovek

Ale byly tu i další důvodu proč v této průkopnické době mnoho fotografů otálelo s přechodem ze zrcadlovky na nový systém. Ten, kdo investoval do foto výbavy desítky až stovky tisíc, nechtěl s prodělkem měnit veškerou techniku. Navíc nových objektivů pro bezzrcadlovky bylo v té době velmi málo a zdaleka nepokrývaly takovou škálu jako DSLR objektivy. Ostatně není divu, když mnoho z nich bylo ještě z éry analogových zrcadlovek, takže byly vyvíjené několik desítek let.

Podtrženo sečteno i odborná veřejnost přistupovala k novému systému velmi skepticky a bezzrcadlovky to ve svých počátcích neměly vůbec snadné. I zkušení fotografové přijali první modely velmi chladně a mnozí z nich dokonce označovali bezzrcátka za slepou vývojovou větev, která za pár let skončí v propadlišti dějin vědy a techniky.

Tomu všemu navíc nahrávaly i další aspekty. Někteří výrobci osadili své bezzrcadlovky novým bajonetem a k němu byla potřeba i nových objektivů. Ty byly na jednu stranu menší a lehčí, ale na druhou stranu po technické stránce nijak neuchvátily. Navíc každý výrobce zrcadlovek měl ve svém portfoliu několik kategorií DSLR od těch pro naprosté začátečníky, přes hobby fotografy až po ty nejnáročnější profesionály. A tak široký záběr bezzrcadlovky neměly, a to ani v samotných fotoaparátech, ani v nabízených objektivech.

K tomu všemu odborné prognózy říkaly, že si bezzrcadlovky najdou svůj odbyt především mezi amatérskými fotografy a budou fungovat paralelně s DSLR. V té době mohl jen málo kdo tušit, že zrovna amatéry jen o pár let později naprosto uspokojí fotoaparát integrovaný v mobilním telefonu. Navíc dost možná některé modely bezzrcadlovek byly tehdy cíleně osekány tak, aby funkcemi a technickými parametry neparazitovaly na zrcadlovkách stejného výrobce, které byl obecně považovány za jakousi vyšší třídu digitálních fotoaparátů.

Kapesní fotoaparáty nahradily chytré telefony

Výhody bezzrcadlovek proti zrcadlovkám

Bohužel a zároveň bohudík technologický pokrok velmi výrazně zamíchal osudím a v podstatě za 1,5 desetiletí je všechno, ale úplně všechno jinak.  Segment kapesních kompaktů byl doslova vytlačený z trhu stále nadupanějšími smartphony. Mnoho věhlasných značek ztratilo dech na to vyvíjet dva typy fotoaparátů současně, a tak mnoho z nich opustilo trh zrcadlovek. Tím získaly nový vítr do plachet a mohly se naplno věnovat vývoji stále žádanějších bezzrcadlovek. Nyní už nemířily do tříd amatérů, ale naopak se rozhodly vyhlásit pomyslnou válku zrcadlovkám. Bezzrcadlovky se začaly zvětšovat taky aby ergonomicky vyhovovaly standardům pokročilejších fotografů. Objevily se první modely s profesionálním full-frame snímačem. Vzrostla jejich váha i cena a kola osudu se roztočila tak, že už je nešlo zastavit. Najednou tu nejsou dvě kategorie malých a velkých fotoaparátů s výměnným objektivem, ale poprvé se proti sobě ocitly dvě modelové řady, přičemž každá z nich využívá ty nejlepší a nejmodernější technologie. A „kdo z koho" bylo v tu chvíli už jen otázkou času.

Přední výrobci zainvestovali do technologií i vývoje a odbourali v podstatě téměř všechny počáteční neduhy bezzrcadlovek. Elektronické hledáčky mají dnes tak vysoké rozlišení, že i když se do nich díváte z několika milimetrů, tak nepoznáte, že jde o obraz zprostředkovaný displejem. Vše vypadá jako optický průhled u zrcadlovky. Zrychlila se také odezva procesorů, takže se eliminovalo zpoždění obrazu v hledáčku i na LCD a bezzrcadlovkou se dnes dají fotit i ty nejrychlejší sporty a zvířata. Pokročilejší jsou i technologie baterií, takže dnes není problém pořídit s bezzrcadlovkou na jedno nabití několik set až několik tisíc snímků. A samozřejmě nemluvě o tom, že se zvedla i kvalita snímačů, které dnes mají v mnoha případech větší dynamický rozsah než zrcadlovky. Často nabízí vyšší citlivosti ISO při nižší hladině šumu, a to ještě nepřišla řeč na další konstrukční výhody bezzrcátkového systému.

Funkce Eye-AF (detekce očí lidí a zvířat)

Reálný náhled expozice

Díky tomu, že není světlo odkloněno zrcátkem do hledáčku a dopadá rovnou na snímač, lze na displeji i v hledáčku vidět jak bude fotografie vypadat ještě předtím než zmáčknete spoušť. V náhledu se projeví veškeré změny expozičních hodnot. Předem tak vidíte, jestli je aktuální expozice moc tmavá nebo naopak světlá, stejně tak je patrný případný barevný posun fotografie a v neposlední řadě si lze zapnout indikátor ostření a přepalů v reálném čase.

Celé menu a kontrola fotografií v hledáčku

Kromě toho že v hledáčku bezzrcadlovky vidíte, jak budou vypadat expozice a barvy ještě předtím, než zmáčknete spoušť, si do něj můžete promítnout všechny informace, které zobrazuje hlavní displej. To má hned několik výhod. Jednou z nich je to, že je hledáček skvěle čitelný i na ostrém slunci, oproti zadnímu LCD, na kterém toho v podobných podmínkách moc neuvidíte. Další předností je možnost provést kontrolu snímku po jeho vyfocení, aniž byste sundali oko z hledáčku. Díky tomu jste mnohem rychlejší a pohotovější. Zrovna tak můžete přes hledáček provést veškeré nastavení v menu fotoaparátu, které se u DSLR provádí skrze hlavní displej. No a v neposlední řadě si u většiny fotoaparátu můžete pomocí elektronické lupy zvětšit obraz v hledáčku, a to jak před vyfocením, tak na již pořízené fotografii. To jednak zlepší samotnou kontrolu snímku, ale také lze díky tomu mnohem přesněji manuálně zaostřit. To se hodí například u makra nebo při produktové fotografii.

Náhled informací v elektronickém hledáčku bezzrcadlovky

Počet ostřících bodů

Zrcadlovky jsou standardně vybavené ostřícími body v počtu jednotek až několika desítek. AF body navíc obvykle pokrývají pouze střed matnice (fotografované oblasti) a nelze je posunout ke kraji. Bezzrcadlovky používají jiný princip automatického ostření a mají několik desítek až stovek zaostřovacích bodů. Ty jsou navíc rozmístěné po celé ploše snímače, takže je lze posunout i do krajů a zaostřit přesně bez přenášení kompozice.

Pokročilý systém ostření

Díky odlišnému způsobu jsou bezzrcadlovky stále častěji vybavené pokročilým systémem autofokusu, který dokáže automaticky detekovat a průběžně zaostřovat nejen na obličej, ale také na oči lidí, ptáků i dalších zvířat a stejně tak na dopravní prostředky jako jsou motocykly, automobily, nebo dokonce letadla.

Pokročilý systém ostření v praxi

Rychlost sekvenčního snímání

Vzhledem k tomu, že u bezzrcadlovky odpadá mechanické sklápění zrcátka při každém snímku, lze exponovat mnohem rychleji po sobě. Rychlost, kterou dosahují nejdražší zrcadlovky mají dnes nejnižší modely bezzrcadlovek, a ty vyšší jsou 3 - 6 × rychlejší. Pro představu u profesionálních zrcadlovek v řádech set tisíc je rychlost sekvenčního snímání kolem 14 až 20 sn./s. Bezrcadlovky zvládnou běžně 30 sn./s, 60 sn./s nebo dokonce 120 sn./s. Navíc je dost pravděpodobné, že se tato rychlost bude časem ještě zvyšovat.

Funkce pro natáčení videa

Přestože jsou zrcadlovky vybavené možností natáčet video, vždy šlo pouze o doplňkovou funkci. V živém náhledu měly DSLR problémy s přeostřováním, zvuk mechanismu standardních objektivů se odrážel v kvalitě záznamu zvukové stopy, a navíc většina zrcadlovek nemá nijak oslnivé rozlišení pro nahrávání videa ani rychlost samotného snímkování. U současných bezzrcadlovek jsou vyřešené všechny tyto nešvary, a tak v mnoha případech plnohodnotně nahrazují mnohem dražší profesionální kamery a k natáčení je používají i velké produkční společnosti.

Bezzrcadlovky jsou zároveň velmi výkonné videokamery

Tichá závěrka

Jednou ze stále častěji skloňovanějších předností bezzrcadlovky je tzv. tichý režim. Většina moderních přístrojů v této třídě je kromě standardní mechanické závěrky vybavená také druhou, elektronickou. V tomto módu je snímač sám o sobě závěrkovým zařízením a chod fotoaparátu je díky tomu naprosto bezhlučný. To se hodí v mnoha situacích. Typickým příkladem jsou například koncerty vážné hudby, kde není možné neustále rušit cvakáním mechanické závěrky zrcadlovky. Dále to mohou být reportáže, kde na sebe nechcete strhávat pozornost, ať už je to svatba, focení sportu, který vyžaduje absolutní koncentraci, ale také street fotografie, kde se fotograf snaží být co nejméně nápadný a měl by splynout s prostředím.

Tichá závěrka se také používá tehdy, když se nějaká scéna fotografuje a zároveň je natáčená. Cvakání mechanické závěrky se totiž obvykle propíše do filmového záznamu a jeho zvuková stopa je tak znehodnocená. Opět může jít o natáčení svateb, reklam, klipů, ale i větších filmových produkcí, kde je jinak fotograf nucený fotit pouze o pauzách, kdy se netočí. A ještě jedna poměrně početná skupina ocení přednosti tiché závěrky, a tou jsou fotografové wildlife. Cvaknutí mechanické závěrky obvykle vyplaší zvířata v divoké přírodě, a tak máte k dispozici pouze jeden záběr, případně jednu sekvenci. S tichou závěrkou můžete ze svého úkrytu fotit v podstatě celý den, aniž by vás zvuky fotoaparátu prozradily.

Nastavení tiché režimu elektronické závěrky
 

Krátké expoziční časy

Kromě „silent modu“ nabízí elektronická závěrka ještě další zajímavou možnost, kterou jsou extrémně krátké expoziční časy. Mechanická závěrka zrcadlovky má své limity, a tak většina DSLR disponuje nejkratším časem v hodnotách 1/4 000 s nebo 1/8 000 s. Vzhledem k tomu, že u elektronické závěrky nedochází k žádnému mechanickému pohybu, je její rychlost závislá čistě na elektronické odezvě a ta se neustále zvyšuje. Už nyní jsou na trhu modely, které mají k dispozici časy 1/16 000 s, 1/32 000 s a v některých případech dokonce 1/64 000 s. A to je už poměrně velký rozdíl. Vzhledem k tomu, že se neustále zvyšuje kvalita snímačů a zkracuje odezva procesorů je velmi pravděpodobné, že se časem expoziční časy ještě zkrátí.

Někoho možná napadne, k čemu tak krátké časy, když si obvykle vystačíte s 1/2 000s. Když pominu nějaké pohybové experimenty, které tak krátká expozice nabízí, tak se extrémně krátké časy hodí především v situacích, kdy pracujete s odcloněným objektivem při ostrém slunci. Skvěle se to tedy dá využít například při focení portrétů v exteriéru, kdy 1/8 000 s nestačí ubrat tak silné světlo a fotograf je nucený clonit, aby nebyla fotografie přeexponovaná. To je ale často kontraproduktivní, protože zacloněním zároveň ztrácí malou hloubku ostrosti. S krátkým časem můžete fotografovat na otevřenou clonu i při nejsilnějším světle.

Krátké expoziční časy elektronické závěrky bezzrcadlovky

Neomezené životnost elektronické závěrky

A do třetice další, tentokrát čistě pragmatická výhoda elektronické závěrky, kterou je její (téměř) neomezená životnost. U té mechanické se s každým zmáčknutím spouště musí lamely závěrky otevřít a zavřít. Tím dojde k samotné expozici. Výrobci testují životnost závěrky v rámci opotřebení na několik desítek až stovek tisíc záběru. Není proto nic neobvyklého, že se závěrka potom co doslouží, musí nechat v servisu vyměnit. A to samozřejmě stojí nějaké peníze. Běžnému rodinnému fotografovi, který pořídí pár tisíc záběru ročně se to asi nikdy nestane. Jsou tu ale určitě skupiny uživatelů, které to velice ocení. Jde především o profesionální sportovní fotografy, reportéry nebo animátory a milovníky časosběrných záběrů timelaps, kteří jsou schopní udělat několik tisíc snímků během jediného projektu. S elektronickou závěrkou můžete pořídit miliony snímků a nedochází v podstatě vůbec k žádnému opotřebení.

Žádné problémy s přesným zaostřením objektivu

Výčet předností bezzrcadlovky ukončím další poměrně velkou výhodou, kterou je absence jakýchkoliv problémů autofokusu při použití různých objektivů. U zrcadlovek se bohužel velmi často stává, a zvláště pak když použijete objektiv od výrobců třetí strany, že ostření není úplně přesné. Na fotografii se tak může objevit nešvar zvaný back-focus, nebo front-focus. Jednoduše řečeno takový objektiv ostří kousek před, nebo kousek za místo, které jste označili AF bodem. V takovém případě musí dojít k seřízení těla s konkrétním objektivem, což je určitý servisní úkon. Pokročilejší zrcadlovky mají dokonce pro tyto situace možnost určité mikro korekce konkrétního objektivu, což by mělo zpřesnit zaostření, ale… bohužel ne vždy se to povede vyladit úplně přesně.

Bezchybný chod ostření s objektivy třetích stran (Sigma 35 mm f/2 DG DN Contemporary)

U bezzrcadlovek, které používají duální systém ostření nic takového nehrozí. Moderní bezzrcátkové fotoaparáty využívají k ostření AF senzory, které jsou umístěny přímo na snímači a pracují tak nejen na principu detekce kontrastu, ale využívají i fázovou detekci. Díky tomu ostří každý objektiv přesně, bez jakýchkoliv dalších zásahů, a to ať jde o objektiv „značkový," nebo od výrobců třetích stran.

Nejen, že výrobci bezzrcadlovek odstranili prvotní neduhy, ale navíc také přinesli celou řadu zajímavých vychytávek, která oslovila nejen běžné amatérské fotografy, ale také renomované profesionály. A přesně to nakoplo mnoho zarytých fanoušku DSLR k tomu, aby obměnili svou výbavu a dali sbohem své milované zrcadlovce, nebo o tom minimálně začali přemýšlet. Ale víte jak. Když už se ten červík pochybnosti jednou zakousne, netrvá dlouho a přijde čas na změnu. Zvláště pak, když už všichni kolem vás odnesli svou starou zrcadlovku do bazaru a rozhodli se pro nový bezzrcátkový systém.

Trh se začal měnit

A přesně to odstartovalo lavinu, kdy křivka na grafech prodejů DSLR začala klesat, a naopak ta bezzrcadlovek velmi strmě stoupat.

Ač se zprvu zdálo, že obě kategorie fotoaparátů budou vedle sebe nějakým způsobem koexistovat, současné prognózy vypadají trochu jinak a patrně se bude opakovat situace stará cca 20 let. Tehdy došlo ke zlomu a technologie digitálních fotoaparátu zcela nekompromisně vytlačily z trhu analogové fotoaparáty. Jejich výrobci se přeorientovali na digitální techniku a dnes na kinofilm fotí už jen velmi malý okruh fotografů. Jejich podíl na trhu je tedy zcela zanedbatelný.

Porovnání bezzrcadlovky a zrcadlovky v roce 2022 (profi kategorie Nikon Z9 a Nikon D6)

Podobný osud nyní patrně čeká i digitální zrcadlovky, které byly zhruba dvě desetiletí pro širokou fotografickou veřejnost tou nejvyšší metou. I pro samotné výrobce je kontraproduktivní živit dvě vývojové divize a věnovat se výrobě objektivům pro dva různé bajonety.

Zvláště v dnešní době, kdy je celý globální trh velmi nejistý a prodeje fotoaparátů klesají každým rokem. Je tedy patrně jen otázkou času, kdy ti největší hráči z řad výrobců zrcadlovek ohlásí poslední model ve třídě DSLR a svou produkci zaměří čistě na bezzrcátkové systémy. Ostatně první taková zpráva proběhla médii před pár dny, kdy společnost Nikon oznámila že po 63 letech končí s vývojem zrcadlovek. A když se podíváme na poslední statistiky prodeje digitálních fotoaparátů, vlastně ani není divu.

Porovnání prodejů jednotlivých kategorií digitálních fotoaparátů

Jak si stojí současný globální trh s fototechnikou

• 1999 poměr prodaných analogových fotoaparátů vůči těm digitálním cca 7:1 (některé zdroje uvádí dokonce až 12:1)
• 2003 poměr prodeje digitálních a analogových fotoaparátů 1:1
• 2010 největší boom novodobé historie, prodáno přes 120 000 000 fotoaparátů
• 2014 klesl prodej zhruba na 36 000 000, což odpovídá roku 2001
• 2015 celosvětový prodej DSLR přes 20 000 000
• 2015 celosvětový prodej bezzrcadlovek cca 7 000 000
• 2016 meziroční poklesl prodej fotoaparátů o více než 27%
• 2016 pokles prodeje DSLR o 17%
• 2021 prodej DSLR klesl zhruba na 5 000 000
• 2021 prodej bezzrcadlovek stoupl na 20 000 000

Portfolio objektivů pro bezzrcadlovky Sony

Pokrok zkrátka zastavit nelze a vzhledem k tomu, že kategorie bezzrcadlovek má stále ještě velký potenciál v tom zlepšovat své funkce a parametry, nemusíme být my jako prodejci, ani vy fanoušci fotografie smutní. Jak říká jedno francouzské rčení „Le Roi est mort, vive le Roi!“, neboli Král, je mrtev, ať žije král. A když budu přesný, ten současný stále ještě dýchá i když mu patrně již sil moc nezbývá. Na druhou stranu, tak jako jsme se kdysi vzdali analogových fotoaparátů a vyměnili je za digitál, magnetofonových pásek byl nahrazený kazetou, později za CD a nakonec Mp3 formátem, stejně tak videokazety nahradily DVD, později BlueRay disky a dnes datové stopy v podobě MKV, tak i v oblasti digitální fotografie patrně jedna technologie vystřídá druhou. A vlastně je to tak dobře pokud nám přinese nové možnosti a posune nás dopředu na té naší cestě za vysněnou fotografií.

Současné portfolio bezzrcadlovek Nikon Z