Recenze ZY Optics Mitakon Speedmaster 85mm f/1,2 pro Nikon

Objektiv ZY Optics Mitakon Speedmaster 85mm f/1,2 patří do kategorie portrétních objektivů pro nejnáročnější fotografy. Díky špičkové světelnosti f/1,2 umožňuje zachytit snímky s naprosto minimální hloubkou ostrosti a příjemně rozostřeným pozadím. Právě bokeh patří k nejsilnějším stránkám tohoto objektivu.

Světelnost f/1,2 je to, co nejspíš osloví portrétní fotografy používající zrcadlovky Nikon, protože takový objektiv Nikon v nabídce nemá. Podobně na tom budou uživatelé fullframe kompaktů s výměnnými objektivy řady Sony A7. V obou případech jsou k dispozici portrétní objektivy s ohniskem 85mm a světelností f/1,4. Nikon má špičkový model Nikon AF-S 85mm f/1,4 G (se kterým jsem porovnával tento Mitakon), ale na výběr je ještě Sigma 85mm f/1,4 EX DG HSM a také plně manuální Samyang 85mm f/1,4. Právě tento Samyang existuje i ve verzi pro Sony Nex a je to momentálně jediný dostupný portrétní objektiv s ohniskem 85mm a světelností f/1,4 pro tento systém. Majitelé zrcadlovek Canon mají k dispozici opět špičkový model s označením Canon EF 85mm f/1,2L II USM, který má s Mitakonem stejnou světelnost. Jaké jsou v nich ale rozdíly?

Kvalita obrazu

Jak jsem před chvilkou napsal, porovnával jsem s Nikonem 85/1,4, protože používám Nikon D810, který je na kvalitu objektivů díky rozlišení velice náročný a každý objektiv tedy umí skvěle prověřit. Můžete si stáhnout testovací fotografie v plném rozlišení (pozor  celá složka má 2,27 GB). Jedná se vždy o stejnou scénu nafocenou oběma porovnávanými objektivy a všemi clonami.

Poměrně velkým překvapením bylo, když jsem pořídil několik sérií fotek testovací scény a porovnal výsledky. Pokud jde o ostrost ve středu snímku, je na tom Mitakon 85/1,4 dokonce lépe, než Nikon. To jsem popravdě nečekal. Dokonce i na plně otevřenou clonu. Bohužel ale mé nadšení pohaslo, když jsem začal zkoumat oblasti blíže k okrajům. Zatímco u Nikonu je sice ostrost na otevřenou clonu o něco horší, směrem k okrajům se nijak moc nemění. S přicloněním se to samozřejmě ještě zlepšuje. U Mitakonu je sice perfektně ostrý střed, ale už poměrně nedaleko od středu se pozvolna vytrácí. A to i při zaclonění.

Snad ještě důležitější, než je „absolutní ostrost“, je u světelných objektivů vzhled rozostřeného pozadí, tedy bokeh. Na jeho kvalitě se podílí jak optická konstrukce objektivu, tak tvar clony. Mitakon má výjimečnou světelnost f/1,2 a kruhovou clonu s 12 lamelami, takže kruhový tvar drží i při nastavení vysokých clonových čísel. Bokeh by tedy měl být naprosto skvělý. A skutečně je to tak, v porovnání s Nikonem je rozdíl sice velice malý, ale u Mitakonu mi přijde bokeh o trošku „krémovější“. Musím ale férově říci, že rozdíly jsou naprosto minimální.

Stejně malé rozdíly jsou i v nejrůznějších obrazových vadách, které se u světelných objektivů běžně vyskytují. Mám na mysli především chromatickou aberaci a vinětaci. Mitakon je na tom stejně, jako jeho konkurenti, což je opět skvělá zpráva.

Když to shrnu: pokud jde o optiku, jedná se o velice dobrý objektiv, který je uprostřed perfektně ostrý a poskytuje špičkový bokeh.

Kvalita zpracování

Na první pohled působí objektiv velice solidním dojmem, konstrukce je celokovová a dost připomíná špičkové objektivy Leica. Ostřící a ani clonový prstenec nemají žádné vůle a při tom se otáčí s přiměřeným odporem a naprosto plynule. To platí i pro clonový prstenec, který tím pádem umožňuje naprosto plynulé nastavení clony. Tohle ocení asi nejspíš filmaři. Pro fotografa to ale žádná výhoda není, protože bez toho, abyste oddálili oko od hledáčku, nemáte žádnou možnost zjistit, jakou clonu máte vlastně nastavenou, případně o kolik jste ji otevřeli. Nehledě na to, že rozestupy mezi vyznačenými clonovými čísly jsou nepravidelné a úplně chybí vyznačení clony f/11...

Objektiv neposílá do těla přístroje žádné informace, není vybaven žádnými elektronickými kontakty (To je také důvod, proč jsou všechny ukázkové snímky vyfoceny zdánlivě na otevřenou clonu). Tedy kromě verze pro Canon – tam kontakty sice jsou, ale jen pro indikaci správného zaostření. Když už jsme u ostření: samotné zaostřování je bez problémů, ale přesného (samozřejmě manuálního) zaostření se mi podařilo dosáhnout pouze prostřednictvím displeje a živého náhledu. Pokud jsem ostřil přes hledáček, správně zaostřit se mi prostě nepodařilo ani tehdy, když indikátor správného zaostření ukazoval „zaostřeno“. Tohle jsem zkoušel i s verzí pro Canon a dopadlo to úplně stejně. Pro zrcadlovky je to docela velký handicap, ale majitelé přístrojů řady Sony A7 mohou zůstat v klidu. Jinou možnost, než živý náhled vlastně nemáte, takže z nepřesného zaostření nemusíte mít žádné obavy.

Samostatný odstavec si zaslouží sluneční clona. Na první pohled je dokonalá. Je hluboká a dokonce je vyložená černým sametem, aby byly odrazy parazitního světla skutečně minimální. Když je objektiv nasazen na těle a rozhodnete se sluneční clonu poprvé použít, zjistíte, že s přesností výroby si v Číně zjevně starosti nedělají. Při prvním nasazení se ze clony „odfrézují“ tenké plastové špony a pak už to jde... Ale co nejde, to je nasazení sluneční clony do transportní pozice (tedy obráceně), pokud je objektiv nasazen na těle. Clona je totiž až příliš hluboká a v kombinaci s Nikonem D810 tedy nejde nasadit opačně.

I přes popsané nedokonalosti se ale jedná o objektiv, na který by se měli zaměřit především majitelé přístrojů řady Sony A7. Nabízí totiž prvotřídní optiku a momentálně v nabídce žádný výkonnější portrétní objektiv není. Pro majitele zrcadlovek je na zvážení, jestli na jedné straně získat světelnost f/1,2, ale na druhé straně ztratit možnost automatického ostření a komfortu automaticky nastavované clony ovládané přímo z těla přístroje.