Recenze Leica M typ 240

Leica M typ 240 je vzhledem k tradicím výrobce velice novátorský přístroj. Konstrukčně vychází z modelu Leica M9, ale oproti němu se nepatrně změnilo ovládání a přibyly některé funkce. Z těch hlavních je to živý náhled a možnost natáčení videa. Můžete také připojit externí hledáček. Všechny tyto změny má na svědomí nový snímač, právě díky němu je model M 240 tak revoluční. Tedy pro tak tradičního a do jisté míry konzervativního výrobce, jakým Leica bezesporu je.

Obrazová kvalita

Kdo znáte předchůdce M9 nebo M8, budete myslím v šoku. I když u jmenovaných modelů byla kvalita fotek vynikající, přece jen bylo co zlepšovat. Největší „rezervy“ byly v dynamickém rozsahu a také v šumu při nastavení vysokých citlivostí. Obojí je u M 240 na výrazně lepší úrovni. Největší měrou se na tomto zlepšení podílí nový snímač, který má rozlišení 24 Mpx, ale především novou konstrukci. Nejedná se totiž o CCD, ale o CMOS snímač. Tato technologie se osvědčila u všech ostatních výrobců, takže i konzervativní Leica uznala za vhodné inovovat. A to je moc dobře. Technologie CMOS totiž umožnila podstatně rozšířit nabídku funkcí přístroje, ale o tom za chvilku.

O kvalitě obrazu se nejlépe přesvědčíte na ukázkových snímcích. Moc komentářů k tomu není potřeba. Na dokonalosti kresby se podílí samozřejmě špičková optika, o kterou nemá Leica nejmenší nouzi. Ale také absence low-pass filtru, který nebyl použit ani u předchozích modelů. Díky tomu je dosaženo lepší ostrosti, ale na druhou stranu může hrozit vznik moiré. Jak si ale můžete ověřit na ukázkách, v reálném světě to není žádný problém.

K ukázkovým snímkům ještě malá poznámka: všechny jsou převedeny z RAWu, tedy v tomto případě DNG. Důvod byl jednoduchý a poměrně překvapivý. Leica M 240 z nějakého důvodu nezaznamenává nejdůležitější EXIF informace (čas, clona, citlivost, …) při nastavení JPEG. Převod byl proveden v softwaru Zoner Photo Studio 15 s naprosto minimálními úpravami.

Konstrukce a zpracování

O konstrukci přístrojů Leica s průhledový hledáčkem toho bylo napsáno už mnoho a Leica M 240 na první pohled nijak nevybočuje z řady, která za ty desítky let čítá opravdu velkou spoustu modelů. Ale jen na ten první pohled, při důkladnějším zkoumáním přijdete na to, že model M 240 je přece jen jiný, ale to je spíš o funkcích, než o zpracování.

Tělo přístroje je samozřejmě celokovové a velmi přesně zpracované. Před pár lety jsem měl možnost nahlédnout do výroby v továrně Leica v německém Solmsu. Pokud bych měl své dojmy shrnout do krátké věty, řekl bych, že vysoká cena objektivů a fotoaparátů Leica je opodstatněná, skutečně odpovídá jejich kvalitě a také faktu, že je vše vyrobeno v Německu.

Ovládání

Nastavení jednotlivých funkcí přístroje (a není jich mnoho) je velmi snadné. Pokud jde o ty "digitální" funkce, je to velmi podobné, jako u ostatních digitálních přístrojů. Na zadní straně je několik tlačítek s popisem jejich funkčnosti, takže v tomto ohledu nic zvláštního.

Clona se nastavuje otáčením clonového kroužku přímo na objektivu, čas zase pomocí otočného voliče na horní straně přístroje. Tedy úplně stejně, jak to bylo třeba před padesáti lety. Z automatických režimů můžete využít prioritu clony. Tělo měří expozici samozřejmě skrz objektiv (TTL) a tedy skrz clonu zavřenou na pracovní hodnotu, takže nastavení expozičního času zvládne automatika velmi přesně.

Tady se ale musím zastavit, protože měření expozice se týká jedna z novinek. U dřívějších modelů se expozice měřila odrazem od lamel závěrky (proto jsou šedivé). Zde tuto možnost samozřejmě máte také, ale navíc můžete měřit expozici přímo samotným snímačem. Ten je totiž v režimu živého náhledu logicky odkryt a dokáže tedy kromě samotných obrazových informací také měřit intenzitu světla po celé své ploše. Velmi příjemné vylepšení, ale v praxi je to v podstatě jedno. Spolehlivě funguje i původní systém měření.

Asi největší oříšek je se zaostřováním, to chce prostě velký cvik. Zaostřuje se samozřejmě výhradně ručně pomocí dálkoměru v hledáčku. Uprostřed něj vidíte malé okénko se zdvojeným obrazem a pokud se vám pomocí otáčení ostřícího prstence na objektivu podaří docílit nezdvojeného zobrazení v hledáčku, je výsledná fotka správně zaostřena. Znovu ale opakuji, že to chce cvik, slyšel jsem od spousty fotografů, že právě s ostřením měli u Leiky největší problémy. Já jsem samozřejmě nebyl výjimkou...

Model M 240 vychází v tomto ohledu fotografovi vstříc. Díky již zmíněnému živému náhledu, můžete sledovat obraz přímo na displeji, jak jste zvyklí z jiných digitálních foťáků. Při zaostřování se pak obraz na displeji zvětší (až 10x a jde to dokonce i automaticky), takže najednou vidíte naprosto přesně, kam máte zaostřeno. Přesnému zaostření velmi napomáhá i funkce Peaking, která v zaostřené oblasti zvýrazní hrany červenou barvou. Díky tomu tedy krásně vidíte, co všechno bude v záběru ostré.

Tento způsob zaostřování oceníte hlavně při práci s velmi malou hloubkou ostrosti. Pokud ale pracujete se širokoúhlými objektivy a nebo s vysokým zacloněním, mohu doporučit zaostřování klasicky přes hledáček. Při velké hloubce ostrosti totiž na displeji vidíte ostře skoro všechno, takže zaostřování přes hledáček je přece jen přesnější.

Funkční výbava

V této kapitole není moc o čem psát. Nenajdeme zde téměř nic. K dispozici je buď manuální nastavení expozice a nebo priorita clony. V menu přístroje si můžete vybrat, jestli budete fotit do RAWu (DNG) a nebo do JPEGu. V případě JPEGu si můžete nastavit ještě kontrast a ostrost. Ale stejně se vyplatí fotit do DNG a všechny případné úpravy provést až v počítači. Při prohlížení snímků si můžete zobrazit histogram, abyste měli co nejlepší kontrolu nad výslednou expozicí. Histogram je možno zapnout i při několikrát zmíněném živém náhledu. Zajímavé je, že při prohlížení se zobrazuje histogram pouze pro výřez, který právě zkoumáte.

V živém náhledu je zde již možno natáčet Full HD video samozřejmě s možností plně manuálního nastavení expozice. Bohužel jsem neměl možnost vyzkoušet externí elektronický hledáček, protože s ním se podle mého názoru musí fotit ještě daleko lépe.

Díky živému náhledu a díky redukci na jiné bajonety ovšem můžete s M 240 použít jakýkoliv objektiv, který není konstruován přímo pro M systém Leica. Tato zdánlivá drobnost neskutečně rozšiřuje možnosti použití, protože najednou můžete využít například teleobjektivy delší než 135mm (delší teleobjektiv se pro M systém nevyrábí). Použít můžete ale také objektivy se zoomem, tedy něco, s čím jste se doposud u těchto přístrojů nemohli setkat.