APS-C vs. Full-frame! Je opravdu velký snímač tak důležitý?

Možná bych začal tím, proč je zmiňovaný parametr tak moc skloňovaný a proč je mu často neprávem dávaná mnohem větší pozornost, než by si zasloužil. Tím největším důvodem je překvapivě a zároveň trochu paradoxně marketing. Ono, co si budeme povídat. Výrobcům se tu a tam občas podaří dostat do podvědomí nás zákazníků nějaký termín, či výraz, který dobře zní, má zvučnou výslovnost a především mu rozumějí „konzumenti“ na celém světě.

V minulosti se dostalo podobné pozornosti výrazům jako „zoom“, Full HD, 4K, Bluetooth nebo Live View. Ne, že by tyto funkce a parametry nebyly důležité a určitě se najdou i fotografové, pro které jsou dokonce tyto parametry klíčové. Na druhou stranu je jim často dávána větší váha, než si ve skutečnosti zaslouží. Pro jednotlivé výrobce je ale důležité především to, že se na těchto pojmech dá postavit kampaň, což zvyšuje pravděpodobnost prodeje, tedy i vyšší zisky.

No a velmi podobně je to i s oním slovíčkem Full-frame. To se dokonce pro mnohé méně zkušené fotografy stalo jakousi mantrou, přestože mnohdy ani neumí vysvětlit, proč je pro ně plný formát snímače tolik důležitý.

foto: Robert Jahn / střední formát Hasselblad X1D-50c + Hasselblad XCD 30 mm f/3,5

Co to je Full-frame

Anglický výraz Full-frame se dá doslovně přeložit jako „plný rám“ nebo „plný formát“. To je jakýmsi odkazem na analogové fotoaparáty, kterým poměrně dlouho dobu dominoval kinofilm, tedy formát 35 mm. Mimochodem tento rozměr neudává velikost kinofilmové políčka, ale šířku svitku včetně perforace.

Plný formát je tedy příměr velikosti digitálního snímače právě k velikosti kinofilmového pole. To je standardizováno rozměrem 24×36 mm. Za digitální fotoaparáty s označením Full-frame jsou považované ty, které mají obrazový snímač přibližně této velikosti.

U toho slovíčka přibližně bych se pro zajímavost na chvíli zastavil. Jeden z předních výrobců kinofilmových a později i digitálních zrcadlovek Nikon dlouhé roky přehlížel požadavky na Full-frame fotoaparáty a oponoval tím, že tento formát není pro běžného uživatele třeba. Dokonce šli ve svých prohlášeních tak daleko, že se zařekli že nikdy nebudou vyrábět digitální zrcadlovky se snímačem o velikosti kinofilmového pole, tedy Full-frame. A svůj slib překvapivě dodrželi. Nevěříte?? Je to skutečně tak.

Porovnání velikosti snímačů

Odolávali poměrně dlouho a i jejich nejvyšší modely a vlajkové lodě měli snímač formátu APS-C, tedy zhruba o polovičku menší plochu než kinofilmové políčko (Nikon D1 - 23,7 × 15.5 mm, Nikon D2 - 23,7mm × 15,7mm). Tlak ze strany široké veřejnosti byl ale ohromný. Ostatně není divu, protože konkurenční značky již měli Full-frame zrcadlovky dávno ve svém portfoliu.

Zlom přišel až v roce 2007 kdy byl představená profesionální zrcadlovka Nikon D3. A protože tato prestižní japonská značka patrně z důvodu samurajského kodexu cti chtěla dodržet své slovo, nejednalo se o fotoaparát Full-frame. Obrazový senzoru je u tohoto fotoaparátu, stejně jako u jeho nástupců (D4 až Nikon D6, D700 až D850, D600 až D780 a Nikon Df), na jedné straně vždy o jeden milimetr kratší a nejde proto o "skutečné" full-frame modely. Nikon, aniž by tím porušil nějaká pravidla, vstoupil na trh s Full-frame fotoaparáty a zároveň dodržel daný slib. Tento formát si navíc pojmenoval po svém a označil ho jako FX. Jak se říká, vlk se nažral a koza zůstala celá. :)


Porovnání snímačů středního formátu a Full-frame

Ale zpět k objasnění pojmu Full-frame. Ten v podstatě neznamená nic jiného, než že jde o označení velikosti záznamové plochy. To má do jisté míry vliv na velikost a kvalitu výsledné fotografie, nicméně jde o vliv nepřímý. Existuje mnohem více důležitějších faktorů, které mají dopad právě na výslednou obrazovou kvalitu, a to dopad přímý.

Tento fakt bych chtěl zdůraznit hlavně z toho důvodu, že někteří začínající fotografové mohou lehce podlehnout mámivému kouzlu marketingu a svůj výběr podřídí jedinému parametru, kterým je právě Full-frame. To je ale mnohdy kontraproduktivní. Pro určité žánry je totiž mnohem vhodnější menší snímač, kterým lze dosáhnout stejně kvalitního nebo dokonce kvalitnějšího výstupu. Navíc s tím, že v pořizovacích nákladech značně ušetříte nejen za fotoaparát, ale i za samotné objektivy. A mimo to ještě můžete ušetřit pár deka až kilogramů na celkové váze vaší fotobrašny či batohu.

Porovnání snímačů APS-C a Micro 4/3

Výhody Full-frame fotoaparátů

Čistě teoreticky platí fakt, že větší záznamová plocha, v našem případě větší snímač, znamená větší potenciál a také vyšší kvalitu samotného záznamu. To ale platí pouze za určitých předpokladů. Problém je bohužel v tom, že si mnozí přečtou pouze toto „A“, ale už se nezajímají důležité „B“.

Ze své podstaty má skutečně větší plocha snímače větší předpoklad k tomu lépe zaznamenat obraz jako takový včetně jemnějších detailů a struktur. To je důležité například při profesionálním fotografování portrétů, krajin, makra, architektury, svateb nebo reklamní fotografie. Na druhou stranu současné fotoaparáty s menším snímačem vykreslí detaily stejně dobře a v některých případech i lépe. Kromě snímače na to má totiž vliv také konkrétní objektiv, daný procesor fotoaparátu a v neposlední řadě technologie použité v konkrétním modelu.

foto: Marian Chytka / full-frame Canon EOS 1D X tělo

Fotku dělá nejenom fotoaparát ale i objektiv

Často se tak stává, že si někdo pořídí Full-frame fotoaparát protože mu kamarád, obvykle profesionální fotograf, poradil, že to je to nejlepší. Tím se ale může značně vyčerpat rozpočet vyčleněný na fotovýbavu a pak nezbývá nic jiného, než trochu polevit z kvality objektivů. Na Full-frame fotoaparáty je totiž třeba optika, která vykreslí celou plochu jeho snímače. Ta je tím pádem nejenom větší a těžší, ale také mnohem dražší. No a výsledek? Full-frame fotoaparát bez ohledu na to, zda je to zrcadlovka nebo bezzrcadlovka vám nic neodpustí a touto nevyváženou sestavou nikdy nedosáhnete takových výsledků, jako kdybyste si za stejné peníze pořídili fotoaparát s menším snímačem a k tomu opravdu kvalitní objektiv.

foto: Milan Chudoba / APS-C Canon EOS 80D tělo + Tamron SP 70-210 mm f/4,0 Di VC USD

To samé platí v případech, kdy se někdo zacyklí na myšlence, že nic jiného než Full-frame neexistuje, ale rozpočet je omezený a tak sáhne po nějakém starším fotoaparátu. Ty se dají sehnat za velice zajímavé peníze, ale mnohdy jde o technologicky zastaralé modely, které strčí do kapsy často levější, ale novější modely s menším snímačem, protože ty využívají mnohem modernějších technologií. Neobvyklé nejsou ani případy, kdy se někdo rozhodne přejít na Full-frame fotoaparát, ale na objektiv už mu nezbyde, takže použije optiku určenou pro menší formát. To v mnoha případech skutečně lze, ale nevyužijete polovinu plochy obrazového senzoru, protože jí menší objektiv nevykreslí a navíc ztratíte nejširší úhel záběru. Část fotografie totiž fotoaparát ořízne a pak fotografie pořízená například na ohnisko 24 mm bude vypadat jako z objektivu 36 mm. A to je při focení krajin, interiérů, architektury nebo rodinných momentek celkem zásadní.

foto: Pavol Čepel  / APS-C Nikon D7200

Velký snímač ale rozhodně nechci nijak hanit. Naopak má spoustu skvělých výhod. Jednou z nich je to, že obvykle nabízí lepší odstup od šumu při vyšších citlivostech. Čistě teoreticky tedy bude při stejné citlivosti fotografie z většího snímače méně zrnitá než z toho menšího. Zde se ale prosím zastavte u slovíček „obvykle“ a „teoreticky“. Ty jsou v tomto případě opravdu velmi důležitá.

Abychom mohli podobné srovnání udělat, musíme porovnávat dva identické fotoaparáty se stejnou elektronikou a stejným procesorem, které se liší pouze a jen velikostí snímače. A takový pár budete hledat jen velmi těžko. To jak si fotoaparát dokáže poradit se šumem na vyšší ISO ovlivňuje navíc nejen velikost snímače, ale také jeho konstrukce, dále pak samotný procesor a v neposlední řadě stáří použitých technologií.

No a dále to jsou algoritmy a know-how jednotlivých výrobců, ale i konkrétních modelů. I zde proto často platí, že novější a technologicky pokročilejší fotoaparát nižší třídy podá lepší výkon, než zastaralejší Full-frame.

foto: Robert Adamec / APS-C Canon EOS 350D +  Canon EF 100-400 mm f/4,5-5,6L IS II USM

Dynamický rozsah obrazového snímače

Asi poslední výhodou většího snímače je to, že často nabízí vyšší dynamický rozsah. V praxi to znamená, že dokáže zachytit více informací ve světlech i ve stínech aniž by došlo k přepalu, nebo podexpozici. To se využije nejčastěji v expozičně náročných situacích, což jsou například krajiny, fotografování architektury, nebo reportáží, dokumentárních záběrů, ale při portrétech a fotografování zvířat v protisvětle.

Stejně jako v předchozích případech i tentokrát platí, že i dynamický rozsah je daný konkrétním modelem fotoaparátu, a proto není nic neobvyklého, když fotoaparáty s menším snímačem mají větší dynamický rozsah, než některé profesionální Full-frame modely.

foto: Milan Chudoba  / APS-C Canon EOS 80D tělo

Jako příklad mohu použít současnou produkci. Jedním z nejlépe hodnocených senzorů má bezzrcadlovka Panasonic DC-S1R. Bavíme se ale o komplexním hodnocení. Pokud se ale zaměříte pouze na dynamický rozsah, doberete se k hodnotě cca 14,1 EV. To je zcela jistě velmi dobrý parametr, nicméně mnohem levnější a o 4 roky starší zrcadlovka Nikon D7200 s poloviční velikostí snímače má dynamiku senzoru 14,6 EV. Určitě neříkám, že jde o lepší fotoaparát a v podstatě to ani nelze nijak seriózně měřit, nicméně pro někoho, komu jde o dynamický rozsah je v podobných případech velikost snímače často k ničemu.

Navíc dynamický rozsah se dá částečně dohnat funkcemi jako je HDR, optimalizér jasu, nebo vyvoláním fotografie z nekomprimovaných formátů RAW. Sami tedy vidíte, že Full-frame sám o sobě neznamená automaticky lepší fotoaparát s větší užitnou hodnotou a vždy je potřeba brát v potaz i ostatní zmiňované faktory, stejně jako vybírat podle konkrétních funkcí a parametrů.

foto: Ladislav Skála / Micro 4/3 Olympus OM-D E-M1 Mark II

Velikost snímače a šum při vyšších citlivostech

Podobně bychom se mohli bavit o konkrétní hladině šumu při vyšších citlivostech. Obecně panuje přesvědčení, že větší plocha senzoru si lépe poradí se šumem. To ale není tak docela pravda. Nejde totiž o velikost plochy jako takové, ale o velikost jednoho pixelu, tedy záznamové buňky, stejně jako rozestup mezi nimi, dále hraje roli samotná konstrukce a stavba snímače a v neposlední řadě především rozlišení. To totiž také určuje rozměr jak může být jednotlivá buňka velká. Opět mohu použít příklad, kdy poměrně drahá Full-frame SLT bezzrcadlovka Sony Alpha 99 hladinou šumu odpovídala technologicky novější APS-C bezzrcadlovce Sony Sony A6600, která byla v době uvedení na trh více než o polovinu levější.

foto: Roman Ivičič / APS-C Canon EOS 7D (ISO: 4000)

Možnosti tisku v závislosti na formát snímače

Jedním z dalších mýtů a klamných představ o Full-frame fotoaparátu je to, že nabízí lepší možnosti a větší formáty při samotném tisku fotografií. To je opět velmi zavádějící. To, jak velký tisk v plné kvalitě můžete vytvořit je dáno rozlišením fotoaparátu, respektive počtem obrazových bodů na snímači a ne jeho fyzickou velikostí. Některé Full-frame modely mají k dispozici skutečně velké rozlišení, ale stejně tak jiné mají rozlišení standardní. A to samé platí i v kategorii fotoaparátů s menším formátem snímače. Navíc pokud někdo hledá fotoaparát pro komerční využití, při kterém jsou často výstupem právě velkoformátové tisky, pak ani Full-frame nestačí a je třeba sáhnout po fotoaparátech středního formátu. Ty mají nejen větší snímač, ale i mnohem větší rozlišení. Tomu ale samozřejmě odpovídá i cena.

Vidíte sami, že pořídit si Full-frame neznamená automaticky vlastnit kvalitnější techniku. Navíc pokud někdo shání fotoaparát pro rodinné účely, případně pro běžnou hobby fotografii, kdy většina snímků skončí v rodinném albu, nebo na sociálních sítích, pak je možná Full-frame trochu zbytečný. Osobně bych asi doporučil menší formát snímače a za ušetřené peníze koupit opravdu kvalitní objektiv.

foto: Petr Gebauer / APS-C Sony Alpha A700 tělo

Výhody menšího snímač

Tak, jako má své nesporné výhody větší formát snímače, tak mají určité přednosti i zrcadlovky s menším snímačem, a to bez ohledu na to, zda jde o formát APS-C, Micro 4/3, případně 1" senzor.

Velikost a váha těla fotoaparátu

Jak již selský rozum napovídá, pokud je potřeba zapouzdřit konkrétní snímač do těla fotoaparátu, tak modely s menším snímačem mohou být menší a tím pádem i o něco lehčí, protože uvnitř nemusí být tak velký prostor pro větší snímač. Je to obdobné, jako když porovnáte nějaký městský automobil s malým obsahem s velkým SUV o objemu 3,6 L.

Menší fotoaparáty jsou proto například mnohem pohodlnější při cestování, kdy se nemusíte tahat s velkou těžkou technikou. Zrovna tak jsou šikovné při reportážích, dokumentech a street fotografii, protože při těchto žánrech může velký fotoaparát budit nežádoucí pozornost. Přece jenom s fotoaparátem menších rozměrů jste méně nápadní. A to samé platí při běžné rodinné fotografii a momentkách.

foto: Petr Dostál / APS-C Pentax K-30 + Pentax HD DA 70mm f/2,4

V této třídě jsou velmi oblíbené fotoaparáty formátu Micro 4/3

• Olympus PEN E-PL10 + 14-42 mm EZ
• Olympus PEN E-P7

Ale malé modely naleznete i v kategorii APS-C

• Nikon Z30 + 16-50 mm
• Canon EOS R10 + RF-S 18-45 mm f/4,5-6,3 IS STM
• Sony Alpha A6000 + 16-50 mm
• Fujifilm X-E4 + XF 27 mm
• Panasonic Lumix G100 + 12-32 mm O.I.S.

Velikost a váha objektivů

Menší snímač může snížit váhu nejen samotného fotoaparátu, ale především pak objektivů. Přesto, že mají mnohdy fotoaparáty APS-C a Full-frame od stejné značky stejně velký bajonet, tak jsou samotné optické členy objektivu pro malý formát menší, protože nemusí vykreslovat tak velkou plochu. To znamená méně skla a tudíž i menší rozměry a nižší hmotnost. Ta může být v některých případech i třetinová.

Porovnání velikosti objektivu 35 mm f/1,8 pro APS-C a Full-frame

Menší objem dat fotografií

Fotoaparáty s větším snímačem obecně spadají do kategorie techniky vyšší třídy a výrobce u nich předpokládá profesionálnější využití. Algoritmy snímače a procesu jsou proto optimalizovány na maximální možný výkon a tomu samozřejmě odpovídá i objem dat. U modelů Full-frame s vyšším rozlišením proto není nic neobvyklého, že fotografie ve formátu JPEG mají kolem 20-40 MB a při použití nekomprimovaného formátu (RAW, TIFF) to může být i 60-100 MB. To může znamenat pomalejší sekvenční snímání fotoaparátu, ale také větší nároky na počítačovou sestavu, kde fotografie zpracováváte, ale i na datové úložiště, ať už paměťové karty, nebo externí harddisky.

foto: Milan Chudoba / APS-C Canon EOS 80D tělo + Sigma 17-70mm f/2,8-4,0 DC Macro OS HSM pro Canon

Větší výběr objektivů

Jak již bylo jednou zmíněno, tak na větším snímači nelze plnohodnotně využít objektivy pro menší formát. Obráceně to ale jde, byť s přepočtem ohniskové vzdálenosti, což je podmíněno tzv. crop faktorem. V praxi to tedy znamená, že k fotoaparátům s menším snímačem můžete vybírat jak objektivy pro malý, tak i pro větší formát. Výběr optiky je tedy podstatně větší.

foto: Pavlína Streinz / Nikon D3200

Přepočet a prodloužení ohniskové vzdálenosti

Jak již bylo několikrát zmíněno, tak Full-frame objektiv na menším snímači použít můžete bez jakéhokoliv omezení. Jediné, musíte brát v potaz je, že se ohnisková vzdálenost posouvá směrem nahoru. Přesnou informaci o posunu získáte vynásobením ohniskové vzdálenosti tzv. crop-faktorem. jeho hodnota se odvíjí od poměru velikosti kinofilmového políčka s daným senzorem. Nejčastěji se jedná o hodnoty 1,5× (Sony, Nikon, Pentax, Fujifilm), 1,6× (Canon) a 2× (Olympus, Panasonic). Díky tomuto násobku mají určitou výhodu ti fotografové, kteří rádi fotografují na větší vzdálenost, ať už reportáže, koncerty, letadla, architektonické detaily, nebo zvířata ve volné přírodě. Z běžného objektivu 70-300 mm máte super teleobjektiv 105-450 mm, případně 112-480 mm nebo dokonce 140-600 mm v závislosti na dané značce fotoaparátu. Tím opět ušetříte nejen na velikosti a váze objektivu, ale především i na jeho pořizovací ceně.


Rozdíl úhlu záběru stejného ohniska objektivu na různých formátech snímače

Jednotlivé formáty snímačů digitálních fotoaparátů

Medium formát (Střední formát)

• 53,4 × 40 mm - Hasselblad A6D-100c / Hasselblad H6X
• 44 × 33 mm - Hasselblad X1D mark II 50c, Hasselblad 907X 50C, Fujifilm GFX 50S II

Full-frame

• 36 × 24 mm - formát pro bezzzrcadlovky a zrcadlovky, ale i vyšší třídu kompaktů

APS-H

• cca 30 × 20 mm - Canon EOS-1D Mark II (dnes již méně používaný formát snímače)

APS-C

• cca 24 × 16 mm - stále hojně využívaný formát v DSLR i bezzrcadlovkách, ojediněle i v kompaktech

Micro 4/3

• cca 17 × 13 mm - formát vyvinutý pro bezzrcadlovky a kompakty Olympus a Panasonic (Leica)

1“

• cca 13 × 9 mm - tento formát využívají starší typy bezzrcadlovek a pokročilejší kompakty

U kompaktních fotoaparátů, stejně jako v mobilních telefonech nalezneme mnoho dalších formátů a velikostí obrazových senzorů. To už je ale kategorie fotoaparátu s pevným objektivem.

foto: Jakub Martikan / APS-C  Fujifilm X-T2 + Fujifilm XF 18-55 mm f/2,8-4,0 R LM OIS

Co přímo ovlivňuje velikost snímače při výběru objektivu

Z technického hlediska má větší snímač největší dopad na fyzickou hloubku ostrosti. Obecně platí, že pokud při stejném ekvivalentu ohniska, shodném clonovém čísle a totožné zaostřovací vzdálenosti pořídíme snímek s fotoaparátu s menším a s větším snímačem, pak fotografie z většího formátu bude vykazovat menší hloubku ostrosti. To se může hodit například při fotografování portrétů. Zároveň to ale může být kontraproduktivní, protože extrémně malá hloubka ostrosti vyžaduje mnohem přesnější a pečlivější zaostření.

Dále je tu již zmiňovaný crop-faktor, kdy je potřeba na fotoaparátech s menším snímačem vždy přepočítat ohniskovou vzdálenost, a to i v případech, že použijete objektiv určený výhradně pro menší formát.

No a z toho také vyplývá, že pokud se rozhodnete pro velký formát, je potřeba přizpůsobit tomu také výběr objektivu. Na fotoaparáty Full-frame nelze plnohodnotně používat objektivy s menším snímačem a je tedy potřeba sáhnout o něco hlouběji do kapsy.

foto: Miroslav Sekyra / APS-C Fujifilm X-T4 tělo

Pro jaké žánry je vhodný větší snímač

Fotoaparáty s větším snímačem jsou vhodné především v těch situacích, kdy je potřeba dosáhnout maximální možné obrazové kvality. Jeho primární využití je proto komerční sféra, ať už jde o reklamní, produktovou nebo technickou fotografii. Uplatnění najde také tam, kde  jsou vysoké nároky na detaily fotografie, což mohou být portréty, krajinářská fotografie, nebo makro. Stále je ale řeč fotografování, jehož výstupem budou velkoformátové tisky, případně nějaké velmi detailní digitální výstupy. Všechny tyto žánry se jinak samozřejmě dají fotit bez jakéhokoliv hendikepu i na fotoaparáty s menším snímačem, pokud jde o rodinné a hobby fotografie.

foto: Zdeněk Sedlák / APS-C Nikon D500

Dá se pořídit profesionální snímek fotoaparátem s menším snímačem?

V někom je díky mediální masáži stále zakořeněné semínko pochybnosti, zda menší snímač uspokojí i nároky pokročilejšího hobby fotografa, nebo dokonce někoho, kdo se focením živý. Když budu upřímný tak určitě ano, ALE vždycky je potřeba zohlednit konkrétní parametry a funkce, které od fotoaparátu očekáváte a tomu podřídit výběr. Existuje celá řada profesionálních fotografů, kteří záměrně pracují s menším formátem právě kvůli výše popsaným výhodám. I v této kategorii proto existuje střední a vyšší třída fotoaparátů a ta uspokojí i ty náročnější. Řeč je především o fotografech wild-life, cestovatelích, reportérech, dokumentaristech nebo těch, kteří se věnují street fotografii.

foto: Andrea Línková / APS-C Nikon D7200

Vyšší třída digitálních zrcadlovek APS-C

• Nikon D7500 + 18-140 mm
• Canon EOS 90D + 18-135 mm IS USM
•  Pentax K-3 III + 18-135 mm WR

Vyšší třída bezzrcadlovek APS-C

• Sony Alpha ZV-E10
• Sony Alpha A6600 + 18-135 mm OSS
   
• Canon EOS R7 + RF 24-105 mm f/4-7,1 IS STM
• Canon EOS R10 + RF-S 18-45 mm f/4,5-6,3 IS STM
   
• Nikon Z50 + 16-50 mm
• Nikon Z fc + Z DX 18-140 mm
   
• Fujifilm X-H2S tělo
• Fujifilm X-T4 + 16-80 mm černý

foto: Zdeněk Dvořák / APS-C Fujiifilm X-T4 tělo + Fujifilm XF 56 mm f/1,2 R

Vyšší třída bezzrcadlovek Micro 4/3

• Panasonic Lumix DC-GH6 + 10-25 mm + 25-50 mm f1.7 ASPH
• Panasonic Lumix DC-GH5S + 12-60 mm Leica DG f/2,8-4
   
• OM System OM-1 + 12-40 mm + ED 40-150 mm f/2,8 PRO
• Olympus OM-D E-M5 Mark III + 12-40 mm PRO

Tímto článkem rozhodně nechci nijak zpochybňovat kvality fotoaparátů se snímačem plného formátu. Určitě jde o nejvyšší třídu pro širokou veřejnost ať už z řad profesionálů, nebo hobby fotografů. Na druhou stranu pokud mám být upřímný, tak sám mnoho let fotím právě na fotoaparáty Full-frame, ale jejich přednosti jsem naplno využil jen při několika málo větších zakázkách. Na valnou většinu běžných fotografií by zcela jistě stačil formát APS-C nebo Micro 4/3 bez toho aniž by utrpěla obrazová kvalita fotografií, nebo by nějakým způsobem utrpěl komfort a zážitek se samotného fotografování.

foto: Milan Fiala / APS-C Nikon D300 tělo