V současné době je často termínem panorama ne zcela správně označována jakákoliv širokoúhlá fotografie. To je ale velmi nepřesné. Extrémně širokoúhlé fotografie mohou působit na první pohled panoramaticky, ale ve skutečnosti se jedná spíše o tzv. falešné panorama. To může vzniknout několika způsoby. Mezi nejrozšířenější patří použití širokoúhlého objektivu s velmi krátkou ohniskovou vzdáleností. Tato speciální optika, do které patří například objektivy typu „rybí oko“ (fish eye), má úhel záběru 150°- 220°. Další oblíbenou metodou je použití širšího formátu. Velmi rozšířený a čím dál tím více populárnější je formát o poměru stran 16:9. Asi nejjednodušší způsob pseudo panoramatického snímku je ořez fotografie do širokoúhlého tvaru. Záběry pořízené těmito způsoby ale ve skutečnosti za panorama považovat nelze. Skutečné panorama je totiž obraz, poskládaný ze dvou a více záběrů.

Martin Behrmanx / San Francisco z Rincon Hill, 1851

Historie

V éře kinofilmu existovali
panoramatické fotoaparáty dvou základních konstrukcí. V prvním případě šlo o přístroje s objektivem, který během expozice horizontálně otáčel a tak docházelo k zachycení širšího úhlu záběru. K nejznámějším fotoaparátům této konstrukce patřili přístroje Widelux , Noblex a Horizon. Druhá metoda pak využívala fotoaparáty jako například Hasselblad X-Pan a Linhof 612PC s pevně usazeným objektivem, který přenášel obraz na plochu širší než je běžné filmové pole. 
                                                                                                                                                                        Hasselblad XPan

Digitální panorama

To ale byla léta analogová. Díky současné digitální technice si může panoramatický snímek pořídit v podstatě každý. Dnešní digitální fotoaparáty nabízejí tři různé metody jak takovou fotografii vytvořit.

První možnost, která funguje u každého přístroje, bez ohledu na speciální panoramatické funkce je složení několika snímků v počítačovém editoru. Tato metoda je ze všech nejpřesnější, ale vyžaduje určité znalosti a samozřejmě příslušný počítačový editor.

O něco jednodušším způsobem se dá pořídit panoramatický snímek v případě, že je fotoaparát vybaven funkcí tzv. panorama asistent. Přístroj v tomto režimu ukazuje předchozí a pořizovaný snímek na LCD a fotograf má možnost nakomponovat další záběr tak aby navazoval na předchozí. Dodávaný počítačový editor pak všechny snímky pořízené v tomto režimu spojí do jednoho. Výsledně fotografie nejsou ale zcela přesně navázané a využit se dají spíše pro amatérské, nebo rodinné účely.

Posledním metodou je použití funkce „snadné panorama“ (sweep panorama). Digitální fotoaparáty vybavené tímto režimem pořídí v sérii několik záběrů a sami je pak složí do jednoho. Samozřejmostí je předpoklad, že během snímání fotograf posouvá přístrojem v horizontálním nebo vertikálním směru. Tímto způsobem lze dosáhnout panoramatické fotografie 360°. Jde o velmi jednoduchou a relativně přesnou metodu, která se ale nedá použít na jiné záběry než statické. V případě, že by se ve scéně pohybovalo, bude tento objekt pokaždé na jiném místě a dojde tak k jeho „rozsekání“. Pokud se chcete panorama věnovat seriózněji, pak je nejlepší věnovat se první popisované metodě. Tvorbu dokonalého panoramatického snímku můžeme rozdělit na tři základní kapitolky. V té první se seznámíme s technikou a pomůckami nezbytnými pro tento žánr, v druhé si rozebereme samotný proces fotografování a expozice a v poslední části se zaměříme na editaci, tedy post-proces.


Sweep Panorama

Technika

Základní předpoklad k vytvoření dobrého panoramatického snímku je příslušná technika. Pro tento žánr lze použít jak kompakt, tak systémový kompakt s výměnným objektivem, nebo samozřejmě i zrcadlovku. Důležité ale je, aby měl přístroj manuální nastavení expozičních hodnot, tedy režimem „M“. Další nezbytnou součástí výbavy je stativ. Nejlépe takový, který je vybaven vodováhou, panoramatickou stupnicí a možností aretace v horizontálním směru. Existuje také stativová panoramatická hlava, která je určena k profesionálním účelům. Podobné hlavy vyrábí například firma Nodal Ninja. Jejich výhoda je v tom, že jdou napolohovat tak, že vertikální osa, po které přístroj otáčíme, prochází přesně středem snímače. V případě, že použijeme zrcadlovku, je dobré zvolit objektiv, který disponuje ohniskem 35mm a více. Na speciální žánry, jako jsou například virtuální prohlídky a vizualizace prostoru 360° se sice může použít objektiv rybí oko, ale to je už zase jiná kapitola. Pokud to přístroj umožňuje, nezapomeňte také na dálkové ovládání ať už bezdrátové, nebo klasickou kabelovou spoušť. Pokud ne postačí i samospoušť.

Postup

Po tom co si vybereme místo odkud chceme fotografovat, nejprve připravíme si stativ. Důležité je, aby byl umístěn na pevné podložce a během fotografování nedošlo svévolně k jeho posunu. Když fouká vítr, nebo je podloží nestabilní je dobré ho raději něčím zatížit. K tomu lze použít batoh nebo kameny. V případě, že to scéna a výška stativu umožňuje, snažíme se středovou tyč vytáhnout co nejméně, nebo vůbec. Sama o sobě totiž může přenášet chvění, což má za následek neostrost, zvláště při delší expozici. Po tom co stativ ukotvíme, je potřeba srovnat ho do vodováhy. Jinak hrozí riziko, že otočením přístroje, dojde k posunu horizontu a tím se okrádáme o část snímku, který ztratíme vyrovnávacím ořezem. Základní školácká chyba je připevnit fotoaparát ke stativu na šířku. K poskládání výsledného obrazu sice nepotřebujeme vyfotografovat tolik záběrů, ale vznikne nám tak velmi úzká nudle. Lepší je fotografovat na výšku, kdy je formát fotografie podstatně vyšší. Další velkou chybou je použití krátké ohniskové vzdálenosti, tedy širokého úhlu záběru. Opět bychom nepotřebovali vytvořit tolik záběrů, ale širokoúhlé objektivy mají tzv. sférické zkreslení, které se může projevit při napojování snímků. Jeho následným softwarovým odstraněním, nebo ořezem pak dochází ke zmenšení snímku. Ztráta rozlišení má následně negativní dopad na případný tisk fotografií. Dobré je tedy použít ohnisko 35mm, 50mm a více. Sférická deformace obrazu je při tomto ohnisku minimální. Navíc eliminujeme riziko vinětace, která hrozí na širokém ohnisku, zvláště při použití filtru. Než začnete se samotnou expozicí, je potřeba projet celou panoramatického posunu. To má dva hlavní důvody. Za prvé si zkontrolujete, že vám horizont zůstává v rovině a za druhé si změříte expozici. Na to je nejlepší použít režimu preference clony. Je celkem jedno, jestli výsledkem budou panoramatické fotografie krajiny, nebo koupelny. Při tvorbě panorama většinou pracujeme s prostorem, ve kterém potřebujeme zohlednit velkou hloubku fotografický editor ZONER PHOTOSTUDIO             ostrosti. Nastavte tedy vyšší clonové číslo. U běžných kompaktů clonu f8 a u pokročilejších přístrojů cca clonu f14 až f20. Při této cloně následně otočte přístrojem do všech směrů, kam chcete následně exponovat. Kontrolujte si při tom čas expozice, který se v režimu preference clony dopočítává automaticky. Nejednoduší je zapamatovat si krajní hodnoty expozice, tedy nejdelší a nejkratší naměřený čas a určit si střed (příklad: nejdelší expozice 1/100s – f16 a nejkratší expozice 1/1000s – f16 = STŘED 1/500s – f16). Tyto výsledné expoziční hodnoty pak ručně zafixujte v manuálním režimu „M“. Pokud tak neučiníte, expozice se nám bude dorovnávat, podle toho z jakého úhlu nám jde světlo a na výsledném snímku budou vidět expoziční přechody ve spojích mezi jednotlivými fotografiemi. Některé fotografické editory umí tyto expoziční přechody automaticky dorovnat, ale výsledek nemusí být stoprocentní. Při fotografování ze stativu nesmíte zapomenout na tři základní pravidla: 1) Vypnout stabilizátor, ať už v objektivu nebo ve fotoaparátu. Ten je v tu chvíli jediný neukotvený prvek a jeho posunem může dojít k rozmazání fotografie 2) Nastavit co nejmenší citlivost ISO. Vzhledem k tomu, že je správná hladina světla dorovnávána délkou expozice a stativ nám zajišťuje fixaci během ní, nepotřebujeme zkracovat její čas vyšší citlivostí. 3) Použít dálkové ovládání nebo samospoušť. Při stisknutí spouště prstem může dojít k rozechvění stativu a k následnému snížení ostrosti snímků.

Předsklopení zrcátka

V případě zrcadlovky můžete navíc aktivovat funkci předsklopení zrcátka. Jeho sklopení a následný náraz v přístroji může rozechvět celý fotoaparát a tím drobně snížit ostrost fotografie.

Přesahy

Při samotném fotografování je velmi důležité nenavazovat jeden snímek těsně na druhý, ale vytvářet určité přesahy. Optimálně 25% až 30% plochy celého snímku. V podstatě platí čím větší přesah, tím lépe. Sice musíme vytvořit více záběrů, ale v počítači se nám fotografie budou podstatně lépe spojovat. Ke správnému nastavení přechodů můžeme využít panoramatickou stupnici na stativu, nebo pomocnou vodící mřížku v hledáčku, nebo na displeji.


Znázornění přesahů jednotlivých snímků při tvorbě panoramatické fotografie

EDITACE – úprava fotografií

K editace a skládání panoramatických snímků existuje celá řada počítačových programů až už těch freeware nebo placených. Mezi ty nejpopulárnější patří například Panoweaver 8 Professional Adobe Photoshop AutoStitch Zoner Photostudio U posledního jmenovaného programu bych se rád zastavil. Jde o český program, který je nejen cenově velmi dostupný, ale má navíc velmi intuitivní a příjemné uživatelské rozhraní. Funguje jako prohlížeč obrazových souborů, dále jako klasický program na úpravu fotografií s mnoha užitečnými nástroji, jako RAW editor a v neposlední řadě jako nástroj pro tvorbu HTML galerií, 3D fotografií, HDR a zmiňovaných panoramat. Poskládání panoramatické fotografie v tomto programu trvá opravdu jen pár minut a dá se shrnout na 10 velmi jednoduchých kroků, ve kterých vám navíc program napovídá, co přesně máte udělat. Digitální fotografie má ve skládání snímků v podstatě neomezené možnosti a určitě by byla velká škoda je nevyužít.

Několik tipů na závěr

Panoramatické fotografie se nemusí skládat jen z vertikální nebo horizontální řady snímků. Výsledný obraz lze složit i z několika řad nad sebou. Tím lze dosáhnout i jiného formátu než klasické nudle. Tímto způsobem se například dokumentují cenná výtvarná díla. Každý centimetr malby se se nafotí zvlášť a pak se spojí do jedné fotografie ohromných rozměrů a velmi jemných detajlů. Princip skládání fotografie z několika záběrů se dá využít nejenom k rozšíření úhlu záběru, ale i k pořízení velkoplošné fotografie. I s fotoaparátem, který má relativně malé rozlišení se tak dá vytvořit záběr pro velkoformátový tisk. Panoramatické obrazy, plakáty nebo fotografie vytištěné na plátno mohou velmi dobře sloužit jako dekorace v interiérech.


Martin Lukeš / Brašov (Rumunsko), 2012
výřez 1:1 z panoramatického snímku složeného z 21 fotografií
Výsledný soubor 23 909 x 4 012 (90,2MB) - 202 x 34 cm (300dpi)
Technika: Olympus E-PL3 / Olympus 14-42mm II R / čas: 1/250s / clona: f14 / ISO: 200

Československá panoramatická fotografie

Jeden z nejslavnějších a nejuznávanějších českých fotografů pan Josef Sudek věnoval tomuto nádhernému žánru celou knihu. V roce 1959 vyšla v tehdejším Československu nádherná publikace Sudek Josef: Praha panoramatická. V dnešní době se antikvariátní cena této legendární knihy pohybuje kolem 6 000Kč.


Josef Sudek / Praha panoramatická

Obří panoramatická fotografie Prahy

Ve své době největší sférickou panoramatickou fotografii na světě vytvořil americký fotograf Jeffrey Martin žijící od roku 1999 v České republice. Z Žižkovského vysílače nafotil svojí zrcadlovkou a objektivem s ohniskem 200mm stovky záběrů Prahy, které potom složil do jedné fotografie. Fotografování trvalo několik hodin a samotné spojování jednotlivých záběrů několik týdnu. Výsledkem je fotografie s rozlišením 18,4 Gigapixelu (192 000 x 96 000 obrazových bodů). V tiskové kvalitě tedy jde o fotografii dlouhou přibližně 16x8 metrů.