Krajinářská fotografie skrz hledáček Fujifilm X-T3 podle Vladimíra Hammera - Tvorbou proti krizi

Kde Vladimíra najdete

Další fotky od autora článku najdete například na Instagramu nebo na jeho stránkách.

Proč právě X-T3?

Věnuji se pouze krajinářské fotografii a velmi rád fotím v horských a odlehlých oblastech. Člověk tak v tomto případě jde za fotkou klidně i několik desítek kilometrů. Proto jsem potřeboval fotoaparát, který bude malý a lehký.



Před „Fujinou“ jsem fotil šest let na zrcadlovku značky Nikon. A chtěl jsem si poté pořídit i bezzrcadlovku stejné značky. Pak mi kolega, co také fotí krajinu povídá: „A na Fuji jsi nekoukal?“ Fuji a na krajinu? Navíc s APS-C, když jsem chtěl Full-frame! Jenže X-T3 mě na první pohled tak zaujala, že jsem se na jel podívat. Po příjezdu do Megapixelu v Holešovicích jsem měl jasno. Stříbrná verze této digitální bezzrcadlovky mě uchvátila dokonalým zpracováním a předem zmiňovaným elegantním vzhled. Ve stříbrné barvě je navíc více retro. A retro styl mám rád. 

Velmi mě zaujala i velikost Fujifilm objektivů. Oproti ostatním značkám jsou vážně velmi malé a tím pádem i skladné. Pro fotografování krajiny využívám nejčastěji objektivy Fujifilm XF 10-24 mm WR, Fujifilm XF 16 mm f/1,4 R WR a Fujinon XF 55-200 mm f/3,5-4,8 R LM OIS.

Kam jsme se v minulém roce společně podívali? Kromě fotografování Šumavy, kterou mám „za barákem“ jsem se s X-T3 podíval na Tenerife, kde jsem fotil převážně noční oblohu a následně 2x do Dolomit. Jak si tedy Fujifilm X-T3 vede v praxi?

Tenerife

Na Kanárských ostrovech dostala X-T3 pořádně zabrat. Nejvíce jsem se věnoval fotografování mléčné dráhy. K tomu je potřeba být na místě, kde není tolik světelného   znečištění. V Evropě už máme bohužel jen velmi málo míst s takovými podmínkami. Mezi ty nejlepší se řadí právě ostrovy Tenerife a La Palma. Na Tenerife se mléčná dráha nejlépe fotografuje v poušti v národním parku Teide. Zde se pohybujeme v nadmořské výšce okolo 1500m.

Obrovskou výhodou X-T3 je, že je odolná vůči vodě a prachu (WR). A z praxe to mohu potvrdit. Každý den jsem fotografoval v poušti a písek jsem měl skoro všude. Ovšem ve fotoaparátu ne. V Dolomitech jsme naopak několikrát zmokli a na Šumavě jsme zase zažili velmi dramatický východ slunce, kde teplota klesla na -15°C. Vše zmiňované „Fujina“ přežila bez újmy.

Letní a podzimní Dolomity

Dolomity mám velmi rád a za minulý rok jsem v nich strávil přes dva týdny. X-T3 si vedla skvěle. Znovu musím zmínit velikost, váhu a skladnost nejen těla ale i objektivů. V horách se to opravdu hodí. Díky tomu jsem nemusel na jednodenní treky tahat velký batoh, ale moje veškerá fototechnika se v pohodě vešla do 30l fotobatohu. Povedlo se mi nafotit několik panoramat a podívat se na nová a zajímavá místa. 

X-T3 v praxi

Po roce a půl musím říci, že svého výběru nelituji. Je to skvělý fotoaparát a jak často říkám X-T3 má prostě osobnost. Ve většině případů mám fotoaparát na stativu a používám přímo displej, kde krásně vidím, jak bude výsledná fotografie exponovaná. Displej je čitelný i ve zhoršených světelných podmínkách. Pokud ale fotíte z ruky, grip X-T3 je o dost menší, než ty, na které jste nejspíše zvyklí. Já mám poměrně velkou ruku, tak mi chvíli trvalo, než jsem si na menší velikost gripu zvykl.

Stejně jsem si ale koupil L-plate, který grip zvětší a fotoaparát se pak drží mnohem lépe! Výdrž baterie je dobrá, ale mohla by být lepší. Pokud nechcete tak často nabíjet nebo měnit baterie, podívejte se na X-T4.

A co nakonec říkám na APS-C snímač pro krajinářskou fotografii? Nejdříve jsem chtěl Full-frame, jenže to jsem ještě  neznal X-Trans senzor. Ten mají pouze bezzrcadlovky značky Fujifilm a dokonce se dokáže vyrovnat i některým Full-frame senzorům. Dynamický rozsah je velmi dobrý. Ve většině případech stejně používám expoziční BKT. Obrazová kvalita mi také vyhovuje. Měl jsem možnost dělat několik velkoformátových tisků a o detaily vážně nebyla nouze.

Ostření na X-T3 je rychlé a přesné. Pokud chci ostřit manuálně, mohu využít focus peaking v různých barvách. Já mám nejraději červenou. Na displeji pak krásně vidíte, co máte ostré a co ne. Pro fotografování krajiny tak mohu jedině doporučit.

Jak na krajinářské fotky

Často poslední dobou slyším od ostatních věty typu: „Fotit krajinu je jednoduché, přijdeš na místo, vyfotíš ho a zase jdeš domů“. Jestli si někdo tohle myslí, tak je na omylu. V dnešní době může krajinu fotit opravdu každý. Bohužel opravdu kvalitních a originálních fotografií najdeme už málo.

Já konkrétně se snažím své fotografie určitým způsobem ozvláštnit. Důležité je mít vlastní styl a toho se držet. Já preferuji tzv. Fine Art styl. Je to určitý druh umění, kterým předáváme emoce a pocity. Za posledních pár let jsem si vytvořil svůj vlastní postup při úpravách, který dodržuji. Kdybych se měl rozepsat o post procesu, byla by to ale kapitola sama o sobě. Důležité je nechvátat a mít trpělivost. Dříve jsem se snažil fotografie upravit co nejrychleji a okamžitě je publikovat. Teď mi ale úprava jedné fotografie zabere klidně i týden a více.

Abych se mohl lépe soustředit na tvorbu, svůj postup jsem si rozdělil do určitých etap. Nejdřív fotografii upravím v Lightroomu, druhý den zkontroluji, zda je vše, jak jsem chtěl a pak postupně začnu s náročnějšími úpravami například v Adobe Photoshop. Nejlepší je rozhodně používat lokální úpravy (daný efekt neaplikuji na celou fotku, ale pouze na určitou její část). To jsou například kruhové filtry nebo štětce v Lightroomu či Camera Raw.

Co mohu dále doporučit kromě fotoaparátu je určitě kvalitní monitor. Používám Eizo ColorEdge CS2731 a jako další dobrý pomocník může posloužit grafický tablet, právě pro lokální úpravy. Osobně používám Wacom Intuos Pro S.

Závěrem

Krajinářská fotografie je opravdu velmi náročný druh fotografování. Člověk musí v určitých ohledech myslet kreativně a vytvářet tak nové a unikání záběry. Občas mu v tom zabrání matka příroda, ale to už tak prostě bývá. Důležité je však vydržet a počkat si na ten správný okamžik s technikou, která vám vyhovuje!