Recenze Leica X (Typ 113)

Málokdy zpracovávám recenzi s velikým pocitem předpojatosti a málokdy se předpojatost mění tak rychle v nadšení. Již nějakou dobu používám fotoaparáty Leica M a s řadou X jsem se setkal pouze letmo. Pokud člověk přemýšlí nad podobným aparátem, probleskne mu hlavou vše s čím by jej mohl srovnat a velmi rychle si takové domnělé srovnání sesumíruje, jaké ale bylo moje překvapení, když se mi většina podobných úvah rozplynula po prvních chvílích používání Typu 113. Musím přiznat, že takové uvažování je dáno dlouhodobou prací v oboru a prostým zvykem, že se všichni výrobci navzájem kopírují a málokdy se ukáže něco výjimečného, můj údiv nad svými předsudky vyplýval právě z toho, že jsem si za pomyslné soupeře určitl Fuji X100, Sony RX1 a Nikon A.

Vraťme se ale k samotnému aparátu. Jak jsem již předeslal, je řešen nadmíru zajímavě, ale abych nevykládal všechny trumfy na začátku, pojďme si projít klíčové parametry. Fotoaparát je osazen snímačem CMOS o rozlišení 16MPX a 23mm objektivem Summicron s rozsahem clony F 1:1,7-16. Objektiv disponuje centrální závěrkou schopnou synchronizovat blesk na všech časech závěrky. Nebudu se rozplývat nad obrazovou kvalitou, ta je u Leicy běžný standard, abych ale dostál recenzi jako takové, sluší se prohlásit, že jak kontrast, tak rozlišení jsou na úžasné úrovni. Aparát je osazen třípalcovým displejem s vysokým rozlišením, přes který není problém manuálně zaostřovat ani velmi jemné struktury. Ovládací prvky aparátu jsou umístěny a provedeny s ohledem na maximální strohost, jednoduchost a přesnost. Jedná se o jakýsi hybrid moderního M designu (přejatého z typu 240) s přídavkem několika málo tlačítek navíc a voliče clony na těle aparátu, namísto objektivu.

Milým překvapením bylo i menu fotoaparátu, nebo spíše nepřekvapením v milém ohledu. Jak je u Leicy pravidlem, několikrát během prvních minut se pousmějete nad tím, že výrobce skutečně přemýšlel při koncipování každého detailu a divíte se, proč to ještě nikoho nenapadlo. Tím se dostávám k poslednímu výraznému překvapení, je jím ostření. Ostřící kroužek je ve své krajní poloze na značce AF, tedy ostří automaticky (s konkurencí srovnatelně rychle a přesně), stačí jej ale mírnou silou překlenout přes pojistku na vzdálenostní rozsah a jste v MF režimu, na obrazovce vyskočí středová lupa pro náhled a ani nesundáte prst ze spouště. Nekolikrát jsem si vzpoměl, kolik rychlých záběrů mi uteklo, protože jsem potřeboval přeprogramovat nějaké tlačítko na jiných přístrojích. Tady sundáte ukazováček ze spouště pouze pokud jej chcete přemístit na spoušť videa. A druhou ruku je potřeba použít pouze v případě manuálního ostření. 

Poslední kapitolou je konstrukce, zprvu jsem si říkal, že Leica X mi nepadne do ruky zvyklé na Leicu M, která je opravdu bitelná. Zpracování je ale tak dobré a přesné, že dokonce ani u objektivu jsem neměl pocit, že pracuji s něčím pod Leica standardem.

Podtrženo a sečteno, není to nejlevnější fotoaparát ve své třídě, ale jedná se o dokonalý a promyšlený kus techniky, jež dokázal udělat radost i člověku, který pracuje s všerůznými fotoaparáty denně. A nejen to, naprosto tiše a přesně pořizuje technicky bezchybné snímky.