Recenze Tamron SP 70-200mm F/2.8 Di VC USD G2 pro Nikon

Nabídka teleobjektivů s rozsahem 70-200mm se světelností f/2,8 je poměrně široká, ke svým zrcadlovkám je nabízí vlastně všichni výrobci. Pokud se budeme bavit o těch současných modelech vybavených stabilizátorem obrazu, tak je ale všechny spojuje jedna poměrně zásadní nevýhoda. Je to vysoká cena. Není pochyb o tom, že jsou skutečně perfektní jak opticky, tak konstrukčně a díky tomu jsou určeny především profesionálním fotografům. Ti kromě zmíněné kvality ocení ještě prvotřídní odolnost, rychlost a přesnost ostření a především světelnost f/2,8 v celém rozsahu zoomu.

Pro koho je investice 60-80 tisíc přece jen příliš vysoká, má možnost zvolit levnější,  řekněme „neznačkový“ objektiv. Tady se ale nabídka docela zužuje. Pokud má být objektiv vybaven stabilizátorem obrazu, jsou v současnosti dokonce jen dvě možnosti: Sigma a Tamron. A právě Tamron 70-200/2,8 VC USD G2 má z čeho vycházet.

První model Tamronu s parametry 70-200/2,8 byl ve své době velice kladně hodnocen a kdo ho má, nejspíš si stěžuje jen na relativně pomalé ostření, což byla jeho patrně jediná znatelná slabina. Druhý model už byl vybaven USD zaostřovacím motorem, takže ostření probíhalo opravdu o hodně rychleji a při troše tolerance se s ním dal fotit i sport. Jinak byl univerzálně použitelný a v nezávislých testech byl jeho optický výkon hodnocen velice vysoko. Dokonce byl (respektive je, protože se stále ještě doprodává) v některých ohledech lepší, než jeho značkoví konkurenti za mnohdy dvojnásobnou cenu. Už tehdy (cca 4 roky nazpět) jsem ho doporučoval jako velice povedený objektiv, který má oproti “originálům” v podstatě jen pomalejší ostření, jinak že se jim vyrovná. Jasným poznávacím znakem druhé verze je stabilizátor obrazu a USD ostření, ani jedno ten první model neměl.

Jenže teď přišel Tamron s verzí G2, která je oproti už tak dobrému předchůdci ještě lepší. V čem? Vlastně ve všem… Skoro bych řekl, že pokud konkurentům vadil předchozí model, tak tenhle jim doslova nedá spát.

Autofokus

Tento Tamron má ostřící systém naprosto vynikající, pracuje velice rychle, tiše a naprosto spolehlivě a přesně. Oproti zmíněnému předchozímu modelu je ostření znatelně rychlejší, ale především při sledování pohybujících se objektů také významně přesnější. Tipuji, že při focení kajaků (viz ukázkové snímky) jsem s novým modelem nafotil přibližně dvojnásobek správně zaostřených snímků, než kdybych fotil předchozím modelem (který jsem několik let používal). Neporovnával jsem přímo, ale řekl bych, že v porovnání se “značkovými” konkurenty si co do rychlosti nemají moc co vyčítat. Za autofokus tedy patří novému Tamronu veliká pochvala. To zrychlení má na svědomí kromě jiného i změna konstrukce objektivu, takže ostřící motory pohybují s menším počtem čoček o celkově nižší hmotnosti.

Konstrukce

Za dobře fungující autofokus tedy vděčí tento objektiv velmi solidní konstrukci, která je na naprosto srovnatelné úrovni s originály. Zoomování i zaostřování samozřejmě probíhá uvnitř objektivu, takže se nikde nic nevysouvá a neotáčí. To je důležité kromě možnosti kompletního utěsnění objektivu také pro snadné použití filtrů. U zoomování mám jen jednu poznámku, totiž zoomovací prstenec jde poměrně ztuha. Zkoušel jsem více kusů a tento jev se vyskytoval u všech. Není to žádný problém, protože změna úhlu záběru jinak probíhá naprosto plynule, jen je to nezvyklé. Ze zkušenosti bych si dovolil odhadnout, že tahle “tuhost” zoomovacího prstence časem trochu poleví vlivem častého používání.

Velmi důležitou vlastností je už zmíněné utěsnění proti vnikání prachu a vlhkosti díky speciálním tmelům použitým pod jednotlivými spoji, takže pokud vlastníte i podobně odolné tělo, rozhodně se nemusíte obávat nějaké té dešťové kapky, nebo třeba focení v prašném prostředí.

Za pozornost stojí také fluoritová ochranná vrstva přední čočky. Díky ní je totiž optika velice dobře chráněná proti znečištění a usazování nečistot. Ne, že by nebylo možné objektiv znečistit, ale nečistoty se na tomto velmi málo přilnavém povrchu usazují skutečně daleko méně, než na běžných objektivech, ale hlavně se daleko snáze odstraňují. I přes velice slušnou odolnost bych doporučil používání ochranného filtru v situacích, kde to dává smysl (například odletující kamínky, nebo bahno při focení motokrosu).

Dalším vylepšením je zkrácení minimální zaostřovací vzdálenosti na pouhých 95 cm od roviny snímače - velice důležitá vlastnost pro portrétisty. Při troše dobré vůle to ocení i příznivci focení makra, protože se při ohniskové vzdálenosti 200 mm dostanete už na velice slušný detail. Je dobré vědět, že tuhle minimální zaostřovací vzdálenost nabízí Tamron momentálně jako jediný výrobce. Na paty mu šlape Sony FE 70-200mm f/2,8 GM OSS s 96 cm, pak následují objektivy Sony FE 70-200mm f/4,0 G OSS a Nikon 70-200mm f/4,0 AF-S ED VR se 100 cm a Nikon 70-200mm f/2,8 E FL ED VR se 110 cm, ostatní objektivy ostří od 120 až 150 cm. No a těch 95 a 150 cm, co je opravdu velký rozdíl.

Majitelé stativových hlav využívajících systém Arca-Swiss se mohou radovat z toho, že nemusí na objímku objektivu ještě připevňovat stativovou destičku. Samotná patka objímky je totiž kompatibilní se systémem Arca-Swiss a jde tedy použít přímo, což je perfektní. Někteří recenzenti kritizují to, že je patka příliš blízko těla objektivu a špatně se za ni objektiv drží. Tohle nemohu potvrdit, protože mi to nepřipadá jako problém a vůbec mi to nevadí.

Třešničkou na dortu je pak už jen kompatibilita s Tamron TAP-In konzolí, která umožňuje uživatelské nastavení některých vlastností objektivu, například přesnosti ostření a to na různých ohniscích a při různých vzdálenostech. Tohle starší verzi chybělo stejně, jako možnost používat telekonvertory. Ty jsem bohužel v ruce ještě neměl, ale některé zdroje uvádějí, že především v případě 1,4x konvertoru není třeba řešit úbytek kvality obrazu - další dobrá zpráva.

Kvalita obrazu

O tom, jak je to s kvalitou fotek, se můžete nejlépe přesvědčit na ukázkových snímcích. Opět jsem neporovnával přímo, ale protože jsem s předchůdcem fotil přes 4 roky, mám ho přece jen už docela v oku. Nový model mi připadá nepatrně lepší, ale neřekl bych, že to bude rozdíl třídy. Přijde mi, že je lepší kresba v okrajích snímku a zdá se mi i trochu příjemnější bokeh - to je ale opravdu hodně subjektivní. Velice dobře je korigována chromatická aberace - dokonce i při prohlížení surových dat v RAWu jí najdete jen výjimečně. O to menší problém to je, když vezmeme v úvahu, jak snadno dokážou zrovna aberaci odstranit kvalitní RAW konvertory.

Velkou radost jsem měl (a stále mám) z perfektní ostrosti i na plně otevřenou clonu, což je nastavení, které budete pravděpodobně používat nejčastěji při focení sportu. Kresba je slušná na všech ohniscích, i když jsem se někde dočetl, že ve středních ohniscích (cca 135mm) by údajně měla být horší. Pokud je, všimnete si toho nejspíš především na snímcích testovacích obrazců, ale ne na “běžných” fotkách. Tedy já si toho nevšiml.

Všiml jsem si ale zhoršení kresby vlivem difrakce. V kombinaci s tělem Nikon D810 se začíná projevovat už na clonách vyšších, než cca f/11. Není se ale čemu divit, takhle se na D810 chovají prakticky všechny objektivy, je to určitá daň za vysoké rozlišení snímače, všechny obrazové vady se začnou projevovat daleko dříve, než u přístrojů s nižším rozlišením.

Stabilizátor

Na tuhle kapitolu jsem byl moc zvědavý, protože výrobce uvádí, že dramaticky zvýšil výkon stabilizátoru obrazu. Stabilizátor je nově tzv. pětiosý, což v praxi znamená, že je schopen eliminovat jak chvění ve všech směrech, tak rotace. Dá se nastavit ve třech módech:

1. - standardní režim - účinek stabilizátoru vidíte v hledáčku
2. - panning (švenkování) - stabilizátor stabilizuje pouze ve vertikálním směru, zatímco horizontální stabilizace je vypnuta
3. - účinek stabilizátoru není vidět v hledáčku, stabilizace funguje pouze při úplném stisknutí spouště, tedy  pouze v okamžiku pořízení snímku - účinek by měl být maximální.

Skvělého stabilizátoru si všimnete hned. Při nastavení módu 1 je obraz v hledáčku až nepřirozeně klidný. Výrobce nijak nepřehání, je to jeden z nejúčinnějších stabilizátorů, jaké jsem kdy zkoušel. S kolegy v kanceláři jsme zkoušeli časy 1/15 s a dokonce 1/10 s při ohnisku 200 mm a k překvapení všech jsme byli schopni vyfotit z ruky a bez opory až nečekaně ostré snímky. Dokonce se mi podařilo pořídit ostrý snímek i na ⅕ s, což je už skutečně velký extrém. Je ale také pravda, že na ⅕ s je to spíš souhra šťastných okolností, než že bych na to mohl spoléhat...

Sečteno a podtrženo

Jestliže hledáte špičkový teleobjektiv v rozsahu 70-200 mm se světelností f/2,8 a chcete ho používat jak na focení sportu, tak na jakýkoliv jiný druh fotografie, mohu Tamron SP 70-200mm f/2,8 Di VC USD G2 jednoznačně doporučit. Ve všech ohledech je lepší, než jeho skvěle hodnocený předchůdce. Kromě o trošku lepší kvality obrazu bych vyzdvihnul především mnohem rychlejší a přesnější ostření, které si poradí i s rychlými sporty, a neuvěřitelně výkonný stabilizátor obrazu. Když k tomu přičtete ještě odolnost proti vnikání prachu a vlhkosti a další drobnosti, zůstává nezodpovězena pouze jediná zásadní otázka. Co vám nabídne navíc originální objektiv za zhruba dvojnásobnou cenu?