Jak vybrat ten správný fotografický filtr Fotoporadna

Jak vybrat ten správný fotografický filtr

Martin HájekAktualizováno: 16. 1. 2017 v 10:49 • Rubrika: Fotoporadna

Již od vzniku fotografie jsme museli překonávat různé překážky - od těch ryze technických, přes kompoziční, až po ty etické. Fotografie, stejně jako jakákoli jiná technologie, má své limity a omezení. Spoustu z nich jsme již překonali, jiné lze obejít, u některých musíme řešení nejprve najít. Fotografické filtry patří mezi jednu z těch pomyslných “zkratek”, díky níž můžeme dosáhnout lepších a působivějších fotografií. Otázka je pouze: jak a kdy fotografické filtry použít? A jak s nimi fotit? Odpovědi přináší náš průvodce světem fotografických filtrů.

Softwarové nebo reálné

Fotografické filtry jsou skvělým příslušenstvím, které nám dopomůže k působivějším fotografiím. Hned na úvod nutno zdůraznit, že máme dva zcela odlišné typy filtrů:

  • Softwarové: má je dnes již v sobě každý digitální fotoaparát i editor k úpravě fotek  

  • Fyzické foto filtry: určené pro reálnou práci v terénu. Nasazují se na objektiv  

My se dnes budeme věnovat samozřejmě té druhé kategorii - fyzickým, reálným filtrům. Rozdělují se především dle typu použití. Pro lepší orientaci si nastíníme pět základních kategorií - kam můžeme přiřadit ty základní, běžně dostupné a současně nejpopulárnější:

  1. UV filtry

  2. Polarizační (cirkulární) filtry

  3. ND šedé neutrální filtry

  4. Přechodové filtry

  5. IR filtry


Fotografických filtrů je velké množství: typů, rozměrů, značek i provedení (v různých kvalitách i cenách)  

Ostatní fotografické filtry

Existují ještě další typy fotografických filtrů - relevantní k éře klasické analogové fotografie (například Skylight či barevné filtry), těmi se však zde zabývat nebudeme. Jejich čas již pominul, neboť je lze již snadno simulovat v PC. Moderní zpracování fotografií nám celkově ohromně usnadňuje a zrychluje náročnost celého procesu. Například barevnost scény dnes snadno ovlivníme vyvážením bílé barvy (WB, white balance). A to jak během samotného focení tak při následném zpracování RAW formátu. Stejně tak můžeme řadu filtrů aplikovat digitálním procesem - ať už přímo v digitálním fotoaparátu, tak pomocí programu: Adobe Photoshop, Adobe Lightroom nebo Zoner Photo Studio.

Další rozdělení filtrů je:


Systémové filtry - nástavec pro uchycení na objektiv. Samotné filtry se pak již jen zasouvají a lze je libovolně kombinovat i vrstvit na sebe (foto: Martin Hájek) 

UV filtr

Má za úkol eliminovat ultrafialové (UV/ultra-violet) světlo. Jedná se o neviditelného spektrum, které má však v jistém ohledu dost negativní účinky. Sice se díky němu můžeme v létě dozlatova opálit, ale také nepříjemně spálit (nemluvě o riziku rakoviny kůže). UV filtr propouští viditelné světlo ale UV záření zastaví. Na druhou stranu, současné digitální zrcadlovky již mají svůj vlastní UV filtr - chránící senzor. V digitální fotografii tak mají UV filtry funkci především coby mechanická ochrana předního členu objektivu. Současně však UV filtry nesnižují světelnost objektivu, ani nemají negativní vliv na kvalitu snímků. Také jejich cena není nijak závratná. Kvalitní UV filtr má tenký rámeček a dobrou antireflexní vrstvu.

 
UV filtr se skvěle hodí jako mechanická ochrana objektivu - zejména v podmínkách kde hrozí zvýšené riziko poškození přední čočky objektivu (foto: Václav Křížek)

Polarizační filtr (CPL)

Odstraňují tzv. polarizované (odražené) světlo. Jde o světlo, dopadající na zem. To se odráží od drobných částeček v atmosféře, stejně jako od všech lesklých ploch: voda, sklo a další hladké povrchy. Polarizované (odražené) světlo vytváří rušivé prvky v obraze, které vedou k poklesu kontrastu. Polarizační filtry tedy eliminují nežádoucí odlesky, využití mají především v krajinářské fotografii.­ Umí působivě prokreslit scénu, ztmavit modré nebe, vyčistit barvy a odstranit mlžný opar. Fotografie jsou více kontrastní, barevné, syté. Nijak neruší automatické měření ani ostření digitálních fotoaparátů. Existují dva typy polarizačních filtrů: lineární a cirkulární. Oba fungují stejně, avšak cirkulární obsahuje navíc speciální vrstvu, která polarizované světlo “roztočí“ (viz název: cirkulárně polarizované světlo / CP­L).


Ukázka vlivu polarizačního-cirkulárního filtru: mj. nám krásně eliminuje odlesky od všech lesklých (vyjma kovových) ploch. Vlevo: bez CPL filtru; vpravo: použití filtru. (foto: Martin Hájek)

Neutrální šedý filtr (ND - Neutral Density)

Snižuje množství světla procházejícího skrze objektiv. ND filtr ubírá světlo rovnoměrně v celé ploše a tím vlastně nahradí vyšší clonová čísla - ovšem beze změny hloubky ostrosti! Máme více druhů, rozdělují se dle míry zatmavení (ND4, ND8, ND32, ND64, ND1000 atd.). V principu je ND filtr potřebný všude tam, kde požadujeme co nejvíce prodloužit expoziční čas. Ovšem beze změny clony - hloubky ostrosti. ND filtr nám tedy vlastně ztmaví scénu. Kdy se nám to hodí? Když chceme experimentovat s delšími expozičními časy. Tedy vždy, pracujeme-li s dynamikou scény. Když chceme zkrátka zdůraznit pohyb. Stejně tak dobře dnes využijeme šedé ND filtry při natáčení videa digitálními fotoaparáty (DSLR, CSC). Navíc, pořád najdeme spoustu scén, kdy je světla prostě moc a je třeba jej nějak snížit.

 
Vliv silného šedého neutrálního filtru (ND1000). Jeho použití se neomezuje jen na krajinku ale lze jej využít všude, kde chceme výrazně prodloužit čas (foto: Martin Hájek)

Přechodový filtr

Jde vlastně o kombinaci ND a polarizačních filtrů s tím, že ztmavení neprobíhá celoplošně ale pouze lokálně (v horní části, kde máme normálně ve scéně oblohu). Přechodové filtry mají smysl opět především v krajinářské fotografii, u silně kontrastních scén (s kterými mají digitální senzory obecně problém). Přechodový filtr kombinuje přechod od zabarveného (neutrálně ­šedého) povrchu až po zcela čirou část. Používá se pro ztmavení oblohy a možno jej využít například též v protisvětle. Je rozdělen na poloviny nebo třetiny (čirá vs ztmavená část). Síla přechodového filtru je označena - stejně jako u ND filtrů - faktorem ztmavení (ND2, ND4, ND8 ap.). Podobně jako polarizační filtry, jsou i přechodové filtry v otočné obroučce (kvůli možnosti libovolného natočení) a rozhodně by neměly chybět ve fotobrašně každého správného krajináře.

 
Přechodový filtr (zde navíc v kombinaci s šedým neutrálním ND filtrem) - první pro ztmavení nebe a druhý pro výrazně delší čas, nutný k rozmazání vody (foto: Martin Hájek) 

Infračervený filtr

Jedná se o dosti specifický filtr, který vlastně funguje úplně opačně než UV nebo "polarizák". Zatímco oba zmíněné filtry zastavují neviditelné spektrum světla, IR filtr naopak nepropouští okem viditelné spektrum a propouští skrze jen infračervené světlo (IR, infra-red) - které normálně nevidíme. Výsledné snímky jsou pak zcela výjimečné, plné abstraktních barev a světelných nálad. Jediný zádrhel je v tom, že senzory digitálních fotoaparátů obsahují mj již od výrobce soustavu filtrů (UV a IR), takže k úspěchu je nutné použít “malou fintu” spočívající v kombinaci dlouhých časů a vyšších ISO hodnot. V současnosti jsou však na trhu už i speciálně upravené DLSR, určené pro focení v infračerveném spektru, například Nikon D810A.  

 
Infračervený IR filtr dodá snímků zcela originální a jedinečný "look" (foto: Milan Fiala, galerie Megapixel)

Parametry filtrů, kruhové vs systémové

Zajímá nás průměr filtru, který musí být shodný s průměrem přední čočky objektivu. Pro našroubování jiného průměru filtru než je objektiv můžeme použít různé redukční kroužky a speciální optiku. Zajímavou alternativou jsou systémové filtry LEE nebo Cokin (nástavec, objímka + nasunovací filtry). Problémem může být úbytek světla. Každý filtr by měl obsahovat informaci o faktoru absorbce světla neboli kolik světla ubývá při průchodu filtrem. U širokoúhlých objektivů může být problémem také to, že nám v obraze bude “zaclánět” obruba filtru (platí zejména pro starší a levné filtry). Extrémně širokoúhlá skla - rybí oko (fisheye) zcela vylučují použití konvenčních filtrů, neboť čočka je příliš vypouklá. Filtr na ni prostě nenasadíte. Řeší to redukce nebo želatinové filtry, nasazující se na vnitřní čočku objektivu (ten pro to ale musí být přizpůsoben).

Dávejte pozor také na:  

  • Odolnost proti odleskům (reflexe).

  • Náchylnost k odleskům ovlivňuje též již zmíněná tloušťka (profil) filtru.

  • Fotografický filtr by také neměl nijak zásadně měnit barvu procházejícího světla.

  • Širokoúhlé objektivy mohou s nevhodným filtrem vinětovat (tmavnutí světla v rozích).

  • Nepřítelem filtrů je mastnota!

A samozřejmě to hlavní - samotná kvalita fotografických filtrů. Nekvalitní filtr nám podstatně zhorší kvalitu snímků - stejně jako filtr bez kvalitní antireflexní vrstvy. Mezi kvalitní fotografické filtry patří například: Hoya a B+W, Haida nebo Marumi.



Vložit nový komentář

: *

:

: *


Tip: odkaz na konkrétní komentář vytvoříte tak, že napíšete jeho číslo do hranatých závorek. Příklad: [1] na webu zobrazí odkaz na komentář číslo 1

Komentáře slouží ke zveřejnění vašeho názoru, děkujeme za vaše příspěvky. Jako provozovatelé této diskuse si vyhrazujeme právo na odstranění nevhodných komentářů.


Související články

Fotografie z galerie

Přejít do galerie

Související články

Nejbližší události

Nové recenze

Přihlásit

Přihlásit pomocí Facebooku

nebo e-mailem


Košík

Způsoby doručení

Doprava zdarma od 10 000 Kč

Nahrát fotku

Do fotosběrny Do galerie

Do fotosběrnyDo galerie

Používáme cookies, abychom Vám mohli nabídnout nejlepší možné služby na našich webových stránkách. Dozvědět se víc.
Souhlasím